Ze života Figurky

A máme to za sebou. Na Štedrý den večer skončila možnost účastnit se mé narozeninovo-vánoční giveaway :).
Pro začátek musím říci, že jste mě VÁŽNĚ MOC POTĚŠILI! :) Dozajista jsem ráda, že mě čtete, ale ještě více jsem ráda, že se mnou spolupracujete a SNAD Vás mé giveawaye se spoustou otázek na Vás baví. Moc ráda, se o Vás něco dočítám :)
Než se dostanu k vyhlášení, ráda bych Vám i odepsala na Vaše příspěvky. (Ze zásady nekomentuju "pod", abych v tom neměla binec :D).

23.12. večer si tak brouzdám internetem a najednouuu objevím deviantartskou oblíkačku.

Milí čtenáři, přeji Vám krásné prožití svátků vánočních, bohatého Jedíška (ne není to překlep :D) a spoustu klidu a domácí pohody a zdraví :)

Vaše K.H.


Prosím, abyste mi napsali Vaše rodinné tradice, jak trávíte den a co večeříte :) Děkuji :) Uděláte tím radost nejen mně :).

1) Přehlcení a kreativita
Mám toho tolik, že nic nestíhám...ani to co bych měla...Všechno mám rozpracované tak na půl, takže nic neudělám pořádně. Nemám čas na lidi ani na sebe. Ve chvílích prokrastinace neberu do ruky poprvé za dlouhý život knihu ale štětec :) Na vše kromě papíru.
Poslední dvě díla zasáhla mírně do lolity.

2) Nejsem otaku a končím s tím

Ačkoliv loňský Koprcon měl být po oslavě svých kulatin historicky poslední (nejen kvůli očekávání apokalypsy), někdy v únoru nebo březnu se na 15 osudných minut na facebookové stránce profláklo (ve formě teplého bonzu), že další ročník Koprconu bude! Nadměrné většině lidí srdíčko zaplesalo a příspěvek sklidil nehorázně moc "like-ů" během pár vteřin, dokud nepodlehl cenzuře.

Tento bonz nám vnesl vítr do plachet nadějného doufání, které se v létě potvrdilo. V říjnu jsem již byla zaregistrovaná a dokonce jsem stihla i zaplatit, ačkoliv to byl menší risk. Cena byla (snad) stejná jako loni, ovšem přišlo navýšení o 10 Kč za pobyt ve spacáku v tělocvičně za noc. Vzhledem k tomu, že jsem se původně chtěla ubytovat u DDRkařů v učebně, tak jsem polemizovala, zda to zaplatit či ne. Ale proč nepřispět 20 Kč k dobru, že ano?

A teď už k detailním popisu jednotlivých dní...

Protentokrát čistě lolita uchvácení....

Jsem lolitou měsíce Prosinec
Ač si myslím, že si to fakt nezasloužím a že je přede mnou ještě mnoho a mnoho zajímavějších a známějších lolit, které si to zaslouží víc než já.
Na mnou zodpovězený dotazník se můžete podívat na blogu Niki >>zde<<. Ještě jednou moc děkuji *_*.

Nerdy lolita
Pravidelně stalkuju na tumblru http://fyeahnerdylolitas.tumblr.com/. Rozplývám se na všechny možné i nemožné způsoby a nechávám se inspirovat. Posledním mým výplodem byla Darth Vader sukně, kterou zveřejním v jednom z příštích článků a na základě shlédnutí oblečení, které dominovalo na německém Star Wars Celebration Europe, jsem se rozhodla zreplikovat a zlolifikovat Vader šaty od značky Her Universe.

Military/Army lolita

Mám tady malé HOT info, co se týče hádanek a knih. Tuto akci připravil Albatros a spočívá ve vyhledávání různých kešek - slev v e-shopu.
Postup:

Ačkoliv nakupuju Vánoční dárky jako mnoho z Vás v průběhu roku, protože nenávidím všechen ten shon atd., tak miluji obdarovávání druhých. Takže jsem poslední dobou ještě pár dárků koupila a to hlavně z důvodů, že se letos jako loni účastním Vánoční víly a nově také Bloboxu.

Vánoční víla souvisí s obdarováváním lidí, kteří mají něco společného (v mém případě Harajuku styly). Ta hlavní víla, říkejme jí Big mother (snad mi to Cherri odpustí :D) shromáždí pomocí přihlášek ostatní víly, které náhodně někomu přiřadí a podle indícií, které dostanou, koupí své svěřenkyni (jiné víle) dárek a pošlou ho na Vánoce. Nutno podotknout, že toto obdarovávání neprobíhá jako výměna ve dvojcích, ale zatímco Vy pošlete dárek své svěřenkyni, jindy dostanete dárek od někoho jiného než od ní. Je to něco jako akce kulový blesk s dárky a vílami v krajkách.
Pro svou svěřenkyni už dárek koupený mám. Snad jej ještě dnes pošlu ! Mám obavy, zda toho není málo, zda toho není moc a zda se jí vůbec trefím do stylu (protože ten je fakt hardcore :D). Ale snad jí to potěší. Až jí to dorazí a mě dorazí jiný,  napíšu článek :)

BloBox 

Zajíc je zpět a s ním i informace o mém "nabitém" týdnu.

1) Aklimatizace proběhla
Jsem zaklimatizovaná a přizpůsobená na "české" prostředí. Už umím složit větu o více souvětích a vypustit ji před lidmi nahlas, aniž bych ji měla předem napsanou.  Starý život je zpět a já jsem za něj ráda, bohužel mi stále něco chybí, ale to se snad časem napraví.

2) Auto mi PANE určitě neříká.
Stále umím ovládat auto, za měsíc jsem to nezapomněla. Stále nemám řidičák, za měsíc na mě můj komisař nezapomněl....na Ostravu nemám slov ve více ohledech, ale v tomto nejvíc. Pomalu, ale jistě krachuji kvůli blbému parkování!
Dostalo mě, když mi před jízdama pouštěli na Magistrátu reklamy "Nemyslíš, zaplatíš". Fakt to člověka povzbudí.
3) Dělám, že píšu bakalářku

aneb jak bylo na Akiconu 2013 :D. POZOR!!! - Opravdu dlouhé a detailní.

Před Akiconem
Jak jinak než, že jsem nestíhala s balením a s přednáškou :D. Ve čtvrtek večer jsem dopsala, vytiskla papíry, došila poslední kousky k mému outfitu a nacpala do kufru tolik věcí, že doslova praskal ve švech (a to není nijak malinký).

Pátek
Musela jsem ráno na rehabilitace, ujel mi autobus, málem jsem nestihla RegioJet do Prahy, ale nakonec se zadařilo. Sedla jsem si do kupé, kde byl nějaký kluk se ségrou (starší), která měla dítě a do toho tam po tom klukovi lezla jeho přítelkyně. (Málem mu snědla nejen hlavu!)
Využila jsem jídla v RJ a dala jsem si jablkový koláč a 2x kafe Latté :). Zbytek osazenstva se tam doslova přecpalo. Vykoupili, co se dalo, pořád si slečna Ohryzávačka stěžovala na jídlo...a pak ten kluk vypil 5 piv (Svijany) a řádně to z něho táhlo.
Díky bohu si přisedla i další slečna, která trpěla jako já, o to víc, že seděla naproti a viděla zepředu ožužlávající se pár. Ten vystoupil v Pardubicích a zbytek cesty jsme vedly už jen příjemný rozhovor.

V Praze jsem byla v 14:30 (hodinové spoždění), nakoupila jsem si jídlo v Bille, abych neumřela hlady, zaposlouchala se 45 minut do hraní na klavír na nádraží a vyrazila pro několik surovin do Korea Martu.
Před KC Zahradou jsem byla v 16:30 a stála jsem "u vrátek". Fronta byla neskutečně dlouhá a ani to nebyla fronta. Konec tedy jo, ale vepředu se to kumulovalo.
Čekání ve frontě mi svou přítomností pomáhala zvládnout Rein a také přinesla informaci, že TAM ještě nikoho nepustili.
V momentě, kdy teda pustili a já se dostala ke dveřím, dostala jsem spěšné info, že jako PŘEDNÁŠEJÍCÍ mám jít tam a tam. Dostala jsem zelenou visačku. (Něco jako ORG :D). Ale věci jsem si do Zázemí dát nemohla. Aspoň jsem využila výtah a dorazila do Malého sálu už po okraj zaplněného, o tom jak jsem se prodírala s kufrem skrze chodby, kde si někdo z obou stran rozložil deky a spacáky, raději nemluvím. (A to jsem na sobě neměla Lolitu, ale civil!)
Po ubytování se hned za dveřmi s upozorněním, že na mě budou všichni padat. Jsem pobrala základní věci a šla hledat někoho známého. Známých tam bylo opravdu hodně!

Tento den jsem navštívila pouze přednášku od Myry a Alfréda - Jak se svléci v cosplayi a neurazit. (Viděla jsem sice kousek přednášky Yaoi očima akademiků od Angie, ale kromě velmi vychytaných obrázků "přistižených" hlavních filmových postav, jsem si udělala rozdíl mezi návštěvníky Akiconu a AF. -> Na AF u každého i mírně obdobně laděného obrázku vydávaly slečny orgasmické hrdelní zvuky, a zde se spíše objevilo "buuuuuuu".)Byla skvělá. Dobře udělaná, Alfréd si dal hledáním obrázku na stránkách Cosplaysdeviant určitě po nocích záležet. Bylo to připravené a zároveň improvizované. Ti dva spolu prostě ladí!

Vzhledem k mému spánkovému deficitu jsem po pokecu v šatně běžela v 22:30 spát. V malém sále se ještě hojně kecalo, ale byla jsem tak unavená, že jsem usla. Probuzení nastalo kolem 1 ráno, kdy se stále ještě svítilo, hodně lidí spalo a malá skupinka tam vykecávala. Záchranou byl Masuk, který (ačkoliv už o tom ani neví) zhasnul! Ozvalo se protestování od kecací skupinky, tak jsem to nevydržela a řekla jim svoje! A byl klid....a spalo se :).

Sobota

Smůla se mi lepí na paty, ale sem tam přichází nějaká kompenzace :))

1) A vítězem s nejlepším nickem se stávááááááááá....bubny prosím.... PewDiePie. Je to přezdívka švédského komentátora převážně hororových videoher. Má kanál na youtube a docela velký počet odběratelů (mě taky :D). Kde jaká ženská s kosmetickým vlogem se může jít zahrabat
Když si zadáte jeho přezdívku na google-obrázky vyskočí na Vás hejno nejen fotek.
Co víc dodat? Je to prostě seveřan!

2) Virtuální svět Jane Austen
Když jsme u těch her, znáte takové ty stránky (celosvětové), kde někdo představí svůj nápad na projekt/hru a sbírá peníze, aby mohla vyjít? Jednu takovou stránku Vám ukážu.
Nazývá se Kickstarter a objevila jsem na ni čirou náhodou, díky kamarádům z Polska, online MMORPG Svět Jane Austen. Vypadá to velmi dobře a má to už jen několik dní do konce. A tak i já přispívám svým "zbytečným" dolarem. Pokud se Vám tento nápad líbí, přispějte také.
3) Všude samá čokoláda!

Gratuluju všem, kteří mají ve své blízkosti prodejnu nejen bižutérie Stoklasa. A držím palce ostatním, aby se třeba dohodli s někým dalším a něco si od nich objednali (pokud bydlíte daleko) - množstevní slevy jsou super.

Už pomalu nedělám nic jiného než chození do Stoklasy a výtvarných potřeb. To jsou v poslední době má 2 nejoblíbenější obchody! :) Původně tedy kvůli mému malému umění, ale teď i kvůli mému....hm... koníčku?  lolitě :).

Jsou tam k sehnání opravdu skvělé kousky pro lolity (nejen) na zimu. A několik Vám jich teď ukážu.

1) Chlupatý límec
Pěkný, chlupatý, podšitý, ve všech možných barvách a s mašlí. Kontrolovala jsem kvalitu a komparovala ho s podobným dostupným v GATE a tento je prostě lepší.
LINK

Tak jsem udělala menší pokrok od čelenek s květinami a mini kloboučků ve vlasech.
Byla jsem krapet kreativní a chtěla jsem vyzkoušet něco nového.
Samozřejmě to napoprvé nedopadlo nejlépe, ale i tak hodlám 2 mé nové "fascinátory" využívat, dokud neudělám lepší verzi.

1) Tricorn mini hat
Našla jsem si na netu návod na Mini pirátský klobouček + střih, který je dobře nakreslený. Bohužel jsem neměla tavnou pistoli, takže jsem jako náhražku využila Chemopren (tím lepím, co se dá :D) a zjistila jsem, proč by se mezi vrstvy měla dávat nějaká ozdoba :D
Nicméně výsledek je zde:
2) Navy ship fascinator

Měsíční přísun KAWAII

Ještě když jsem byla v Polsku, napsala mi mamka na skype, že mi došel balík. Díky sledovacímu číslu jsem hned věděla, co v něm je, a tak jsem se těšila až ho doma otevřu. A čekalo mě překvapení.....
Ale nejprve to vezmeme od začátku.

10.9.2013
Jsem napsala Lady Sloth, že uvažuji o koupi jedné z jejich sukní.
11.9.2013
LS mi odpověděla.
13.9.2013
Dostala jsem informaci o tom, že prodejní album není aktualizované a byly mi na můj (barevně typologický) požadavek zaslány látky, které jsou volné.
Také mi byly podány všechny informace, co se týče ceny, které je univerzální pro všechny velikosti, a také náležitosti objednávky - LS má pro ni svůj vlastní formulář.
15.9.2013
Odeslala jsem svou objednávku na Normal Waist navy gobelin skirt.
16.9.2013
Předem jsem zaplatila za sukni, kterou jsem si objednala. A z druhé strany mi byla přislíbená možnost, že mi bude doručena, ještě než odjedu do Polska.
4.10.2013
Psala jsem dotaz, kdy mi bude sukně doručena. A obratem mi bylo odepsáno, že to bohužel nestihli v datu před mým dojezdem, takže ji pošlou v době, kdy dorazím do ČR zpět.
31.10.2013
Sukně dorazila!
1.11.2013
Rozbaluju balík a co nevidím......!

Sedím si na posteli v pokoji č. 404B a mžourám do neznáma. Rekapitulují se mi myšlenky, ale stále myslím na jediné: NECHCI ODJET!

Balím poslední kusy oblečení, kosmetiky atd. do kufrů a jdu odlepovat plakáty, obrázky a kalendář, ve kterém jsou zaznamenané všechny události, zážitky, strasti i radosti.

Padá první slza a za ní hned další. Nechci z tohohle života odjet a opustit lidi, kteří mi přirostli k srdci.
Od našich chlapců (spolubydlících Turků) počínaje, přes naši bláznivou Aniu až po všechny zaměstnance univerzity, se kterými jsme za ten měsíc přišly do styku.

V poslední době se mi toho docela dost nahromadilo. Ve volných chvílích skenuju knížky na bakalářku (v polštině), píšu přednášku na Akicon a morduju se se seminárkama.

"Daleko" od domova, moje duše pomalu, ale jistě chřadne. Chybí mi konverzace na úrovni, v jazyce, ve kterém se dokážu projevit, a také nějaká ta kultura. To poslední jsem se rozhodla napravit a hned 4x.

Co tedy bylo hlavním žrádlem (žrádlo -> překroucené "Źródło" (čteno žrůdlo)= zdroj) pro mou zanedbanou duši?

1) Přednáška na Institutu sztuki s mistrzem valki mieczem IWAKUMA TSUTOMU
Česky - přednáška na institutu Umění s mistrem války mečem IT :)

Čekala jsem, že se dozvím něco nového, ale bohužel. Povětšinou šlo jen o prezentaci této osoby. Byl nám sice puštěný nějaký krátký film, který ukazoval obřad čaje, souboj mečem a očistu, ale já si z toho pamatuju jen kousek. Mnohem víc mě zaujalo křeslo, na kterém byla přišita hromada malých (ostře) růžových polštářků, a já v něm v půlce této přednášky usnula :D.

2) Sushi restaurace

Do teď jsem se převážně bavila s Turky. Ale od té doby, kdy mám novou polskou spolubydlíci, se karta obrací. Ona je normální :), byla několikrát v ČR na různých studijních programech a zná hodně lidí z jiných krajů, takže má i liberální myšlení, na rozdíl od zbytků polských produktů  obyvatel.
Co mě překvapilo obecně?

Abych si pořád nestěžovala a napsala konečně i něco jiného, tak je zde report o dni stráveném ve Wróclawi (česky Vratislav).

Po posledním LOL článku je tady krutě strastiplný článek o dalším přežívání na polské koleji.
Hned po návštěvě JuraParku (dinoparku) jsme další den měli poslední "erasmácký" výlet a do to místní ZOO, kterou si místní dost chválí, ale mě to nepřišlo nic moc. Ostravská ZOO je tedy o dost lepší, ale konečně jsem přišla na to, k čemu se využívají proutěné přístřešky (jako ve hře ZOO Tycoon - tam jsem to nikdy nechápala :D:D:D).

Opět a zas zdravím a píšu pokračování z Opole :)
Xenofobie mírně ustupuje (nebo ustupují oni? :D) a zažívám mnoho chvil, kdy sotva chytnu dech, jak moc se směju. Ráda se tedy o svůj smích podělím s Vámi, ač ho potřebujete či ne :)
Došlo na několik zjištění:

1) Čím si naši spolubydlové (Turci) myjou ruce a možná i obličej :D:D:D
Prostě (zatím) nevědí, že to není tekuté mýdlo na ruce :D
2) Náš studijní referent

Původně jsem chtěla psát článek o Turcích, pak o Turcích a Polácích, ale včera jsem začala pociťovat svou první prokazatelnou xenofobii.
Rozumějte, je mi zle od žaludku pokaždé, co slyším náš zvonek. Mám neskutečné deprese, že sem zase někdo přišel a myslí si úplně něco jiného než je pravda. Jasně mohla bych to nazvat jakkoliv jinak, ale nejvíc se to blíží ke xenofobii :D

Rozdílnost kultur jde prostě znát !
Jak to začalo? Nejspíš kolem půlnoci v jednom klubu v Opoli.

Konečně je teplo. Venku sice moc ne...ale na kolejích ano. Vyfasovaly jsme peřiny, zacpaly okna dekama a oni začli topit. Udělaly jsme kus práce, pravidelně chodíme nakoupit a přežily inauguraci spolu se zahájením nového roku a imatrikulace, která se konala v budově teologické fakulty.  Bylo to šíleně dlouhé tak jsme zdrhly ještě před koncem (seděly jsme tam 3 a půl hodiny), ale bylo fajn vidět všechny jejich žezla, medaile a hábity.
Jako zajímavost mi přišla, že se tam krom všech důležitých osobností (hejtman, starosta, ministr kultury a všichni magoři, kteří mají co do činění se studentskými programy) sešli i rektoři vyšších škol, což u nás není.
Fotky případné zájemce jsou >zde<.
Zabrouzdaly jsme ten den i do knihovny teologické fakulty a sáhly jsme si na knihy z 13. století. Neskutečný pocit! (Jedna vypadala jako obludné obludárium :D)

Další den jsme byly na Erasmáckém setkání. Nalezly jsme 1 Čecha, ale moc se k nám nehlásí. Jsou tady převážně tedy Turci cca 15 (z toho 6 holek, z toho 2 s burkou).
Jediné, co pro nás bylo na tomto setkání asi podstatné (protože jsme nevyjely kvůli Erasmu) bylo oznámení o výletech a studentských setkáních. Navíc jsme dostali dáreček od univerzity.
A poté následovalo focení se s jinými student. Tak jsme se tedy nechaly vyfotit s těma, kteří s námi sdílejí buňku.

Podávám hlášení! ZATÍM žiju !
Oficiálně jsme včera vyrazili něco po 2 hodině odpolední z Krnova (odkud je má Formule). Hranice jsme projeli rychle, horší to bylo v Polsku samotném. Aneb jedete třeba 15 km a kolem jenom pole a kousek lesů. Formule poznamenala, zda se ve škole nesekli a nemáme náhodou dojet do "POLE" místo "OPOLE" :D.
Nakonec jsme ale dorazili na konečnou stanici, což je Dom studentów Niechcic.
Bydlíme ve 4. patře, přijďte nás navštívit!

Ačkoliv jsem slíbila článek po domluvě s koordinátorem pro česko-polské univerzitní vztahy, času bylo málo, a tak jsem tady až teď. Momentálně dosti nestíhám a ještě teď cca v půl 11 večer píšu část bakalářky, kterou mám zítra poslat. Ale ejhle, to mi jaksi nevyjde, protože už zítra (o den dřív než původně) jedu s mou Formulí do Opole !

Náš český koordinátor je fajn. Dřív vyučoval na univerzitě a měla jsem ho na jeden předmět, takže ho už vlastně znám. Za to jsem měla ve čtvrtek čest poznat po e-mailu polskou koordinátorku s příjmením Mucha... (pořád nevím, jestli to je u nich MOUCHA jako u nás :D). Měla jsem moc otázek a už jsem byla dost zblblá, a tak jsem v e-mailu udělala chybu. Odepsala mi jen na tu chybu a co se týče otázek, tak ona NIC NEVÍ. Takže zítra to bude skvělé bloudění řekla bych :D. Takové lidi miluju. Úplně jsem si vzpomněla, jak nám náš koordinátor říkal: "Kdybyste něco potřebovali obraťte se na paní Muchu." (tak to určitě).

Každopádně od pátku už mám sbaleno !
Vlevo v průhledné tašce z IKEY (inspirovala mě Cherri :D) je 3/4 mého šatníku (započítány i lolita sukně/halenky etc.). Vpravo v kufru se nachází jídlo, knížky na bakalářku, na přednášku na Akiconu, spotřebiče, hyjena (hygiena) a spol.

Nynější zprávy jsou poněkud kulturní a tvořivé.

1) Knihy
Brouzdám si tak po stránce megaknihy.cz (doporučuji - skvělé ceny a výběr !) a co všechno nenajdu :D. Nejvíce mě tedy pobavila parodie na 50 odstínů šedi, která se jmenuje 50 stínů Adama. Tato kniha je úplný opak, Adam je ten, koho má většina žen, které si libují v původní knížce, doma. Vzhledem k tomu, že jsem přelouskala původní brak a tedy vím, o čem je. Určitě si tuhle knihu přečtu (až ji najdu online) a trochu se pobavím :D.
A další knihou, která zaujala už jen obálkou, je Žambochova Visio in extremis. Snad to víte, že Žamboch je "fanda" Kulhánka a nechává se inspirovat jeho příběhy a sem tam ho někam jako postavu vecpe do děje. Kulhánek má ve svých příbězích mnoho surového násilí, bojů s detaily a Žamboch píše naopak tak trochu romány. Zpět k tomu, o čem jsem psala....no porovnejte si to sami.
2) Filmy

Po týdnu nečekaného smutnění a unavenosti jsem zpět! Mám pro Vás nachystaných pár článků, ale začněme od konce :D

Včerejší den byl ve znamení NESTÍHÁM. Kamarád měl oslavu narozenin, na kterou jsem ještě na nádraží došívala dárek, plahočením po celé Ostravě jsem ztratila oblíbenou šálu a předala jsem své první ponožky panu Fetišistovi. Dostalo se mi tedy několika újmám na duševní zdraví, které se bleskurychle vypařily díky akci Zažij Ostravu jinak! Tato akce patří pod mnohem větší akci s názvem Zažij město jinak - konkrétně Prahu, Olomouc a naposled Ostravu.

Události uplynulého týdne, hlubokomyslné zamyšlení a další blbůstky, které mě napadnou.

1) Nesnáším pohřby !
Většinou na ně nechodím ani když umře někdo z rodiny. Pravda, u nejbližší jo, ale neskutečně trpím. Vzpomínám si, když umřel děda (bylo mi kolem 4-5 let) a viděla jsem fotky z otevřené rakve v márnici. Od té doby se mi zdálo po nocích, že máme ve sklepě krematorium a táta s dědou (živým) tam nosí rakve. Pak v mých pubertálních počátcích umřely 2 pra-tety. U jedné přímo uprostřed kostela před obřadem zjistili, že ji lékaři udělali pitvu hlavy (a neřekli nám o tom). Zjistili to u toho když ji zvedali hlavu a tam byly ty jizvy a jakoby "prázdno", viděla jsem to z první lavice.
Dne 9.9. 2013 mi umřel (otaku)kamarád ve věku čerstvých 18 let. Viděla jsem ho naposled na oslavě mých narozenin. Zítra jdeme na pohřeb a já se zase neuvěřitelně bojím. Budu stát vzadu a k rakvi ani nečichnu, chci si stále pamatovat jaký byl a to jak jsem naopak jej a jeho teplé tělo objala.
Otázka k davu: Máte obdobnou fóbii z pohřbu? Pokud ano, proč?

2) Nesnáším houbaření + úchylka na Bedly

Tak trochu jiné povídání o čajovém dýchánku a otvíračce prodejny Porcelain Doll v Olomouci.

S mou drahou Nanou jsme vyrazily v 8 ráno ze Svinova RegioJetem. Měly jsme krásné místo v Internet Café v ještě hezčích kožených křesílkách. Cítila jsem se jako v ráji a nebylo to jen tím vlakem, ale i faktem, že po dlouhé době jsem cestovala jen tak s kabelkou a ne s krosnou nebo kufrem.

Po několika hodinové úvaze jsem se rozhodla znovu (opět a zas) založit nový štítek/kategorii/cokoliv. Bude se tedy jmenovat jako tento článek Zbloudilé ovce. A bude fungovat pouze 1 měsíc.

Proč tomu tak je?
Včera jsem oficiálně podepsala smlouvu s polskou univerzitou v Opoli. Informovala jsem Vás o tom někdy na jaře, že jsem si podala žádost na stáž v Polsku. Takže mě přijali a 1. října 2013 oficiálně přejíždím hranice spolu s mou Formulí (není dobré být na něco sám).

Pod tímto štítkem tedy budu psát informace, zajímavosti, každodenní story about us atd. v Polsku. Přece jen to není půl roční Erasmus, takže samostatný blog zakládat nebudu (to možná až za rok :D).

Možná to není dostatečně zajímavé vzhledem k tomu, že s Polskem sousedíme, ale ačkoliv já vedle něj doslova vyrůstám, pořád mě svým způsobem láká jejich kultura, zvyky, předávané vlastnosti atd.

Další článek bude po předojezdové schůzce, která se uskuteční 23.9. :)

Nakonec bych se Vás ráda zeptala, co na tento nápad (psaní zážitků z Opolské univerzity atd.) říkáte?

Aneb další Shopping post. To už tady dlouho zase nebylo co? :D Ne že bych nenakupovala, jen asi nenakupuju moc věcí, s čím se pochlubit, takže jsem musela čekat až se to nakupí a já Vám ukážu své nové přírůstky "do rodiny".

1) Lolita (zimní) kabát
Objednávala jsem si ho ze stránky alterneo.cz, která zahrnuje oblečení a doplňky mnoha stylů, zejména gothic, steampunk a spol., ale lze na ní nalézt i lolita věci. Můj kabát sice není od lolita značky, ale je od značky, která se mi už dlouho líbí a tou je Poizen Industries. Dlouho jsem nad ním váhala, protože jsem se bála rozměrů, ale nakonec ho mám trochu větší a za to jsem ráda, aspoň pod něj nacpu nějakou mikinu (hodlám v něm chodit i mimo lolitu). Materiál je takový mikinový/plyšový, na krajích je kožešinka, je podšitý, ozdobený bavlněnými krajkami a skvělými knoflíčky s vyšitými korunkami. Nejlepší ovšem byla ta cena ! 990 Kč (s poštovným 1015 Kč).
(Reálné foto kabátu :) - na to, jak vypadá z druhé strany se můžete podívat na netu při zadání jeho jména - Mimi coat)
2) Doplňky

Jak jsem již psala, má oslava narozenin s přáteli (většinou otaku, lolita, fantasmagoráci atd.) se nesla v duchu Alenky v říši Divů.
Než se o ní rozepíšu, napadá mě menší úvod k tématickým oslavám. Začaly u mě asi před 2 lety, kdy jsem neměla v tu dobu, co do činění s otaku, takže mě nijak cosplaye nemotivovaly. Bylo to na narozeninách přítele mé kamarádky a všichni jsme se oblékli do co nejvíce černých věcí. Následovaly mé červené narozeniny a tak to pokračovalo dál.

Vždy jsme měli barvu oblečení nebo vzor (např. květiny). Vzpomínám si, že když bylo téma "vzor květin", tak jsem se prvně mým "normálním" přátelům ukázala v lolitě.
V naších -CET letech to bereme jako zábavu (převlíkání), ale tentokrát jsem slavila spolu s dalšími 2, kteří jsou mladší než já a spadají do otaku. Nani měla narozeniny den přede mnou a Princezna (nenechte se zmást, jedná se o kluka :D) den po mně, takže jsme se rozhodli mít oslavu přesně uprostřed.

Uplynulý týden byl vážně hekticky. Hotová směsice rozporuplných činností, které bohužel nešly většinou nakombinovat.

Akce
S kamarádkou, která na střední studovala fotku a momentálně se vrhá na dokumentaristiku, jsme šly krapet fotit. Vytáhla jsem většinu lolita sukní a outfitů, které mám, vyšplhala na kopec po polní cestě v podpatkách a 3 hodiny mrzla při focení a převlékání, ale STALO TO za TO! Hodně fotek je na mém FB, ale rozhodla jsem se založit pro tento účel a (většinou) její fotky LookBook.nu (v pravém sloupci blogu).

"Naježit" už nepoužívám pouze ve "styku" s Ježíškem, ale obecně pokaždé, kdy dostanu/dám dárek :) Podobných slov u mě najdete hromady, stejně jako nejčastější: "vyvenčit"sukni, tedy vyjít v sukni ven.

Abych se vrátila k původnímu tématu. Dne 30.8. jsem oslavila své 21. narozeniny. Takže jsem v Americe dospělá, v ČR si můžu udělat zbroják (a plánuju to) a taky je to rok blíž k 30. No a jak to tak už bývá dostala jsem několik dárků. Převážně tedy dárků od přátel a sestry, příbuzní dávají už jen peníze. Bohužel a bohudík. Bohužel - je to neosobní, bohudík - koupím si po čem prahnu, což se hned vzápětí stalo :D.

Dárky od sestry + bonboniéry(jsem úchyl na třešňové ^^) od rodiny :
1) Čaj BonThé Rooibos Orange Spice,2) pruhované nadkolenky, 3) 2 bonboniéry s třešněma (jak jinak :D) a 4) fixy na textil ^^ (jak mi sestra nenápadně chtěla říct, abych jí dokončila tašku :D)

Od přátel jsem dostala doslova hromadu věcí, které se týkaly mých jednotlivých zájmů od knih, přes Star Wars až lolitě.

Zdravím, tak jsem se dnes, po procitnutí včerejší narozeninové party v Alenkovském stylu (report a dárky ukážu později :D), rozhodla, že udělám krátký článek s recepty na občerstvení, na které byl velmi pozitivní ohlas :)

Čokoládová roláda s pudinkovo-banánovou náplní
 Na korpus:
4 vejce - oddělené bílky a žloutky
1 čajová lžička citronové šťávy (lze i Citronka)
1/2 hrnku cukru
60 másla rozpuštěného
1/2 hrnku hladké mouky
2 lžičky prášku do pečiva
1/4 kakaa nebo kakaového prášku
špetka soli

Náplň:
400 ml mléka
1 vanilkový pudink
20g změklého másla
1 rozmačkaný banán

Postup:

Vzhledem k tomu, že zítra bude očekávaná oslava narozenin v Alenkovském stylu a přípravy vrcholí, mám neskutečně přeplněnou hlavinku nejen výrobou dekorací a připravování her. Takže jsem se jaksi zapomněla s Vámi poděli o "report" z posledního letošního otaku pikniku. :)

Piknik se uskutečnil 10. 8. 2013 (ano, ano ..před 19 dny ! jsem to ale hlava děravá). A sraz byl klasicky u komunistického památníku v Sadech.

 Opět nám nevyšlo počasí, jak jsme chtěli. Bylo zamračeno a mokro po neskutečné bouřce a krupobití z předchozího dne. Nejsme z cukru. Deky jsme podložili pláštěnkami, všemi možnými sáčky a celtou.
A mohlo se začít jíst a konverzovat !
Postupně docházeli další.

Knihy
Přečtené pouze dvě, a to - Sexuální chování v ČR (Weiss) a Křesťanství a homosexualita: Pokusy o integraci (Putna). (Jo, hrozné knížky na blog lolity, ale bakalářka je bakalářka :)) Nicméně musím říct, že pan Putna je vážně mistr ve svém oboru a jsem ráda, že nakonec svou profesuru před Klausem jakžtakž obhájil. Ale taky se moc asi nedivím Klausovi, o kterém je dokonce v této knize zmínka. Na druhou strany máme tady mít svobodu slova a (teď už ex-)prezident by se toho měl nejvíce držet. Každopádně jak teď vidím, co dělá jeho nástupce....škoda veškerých slov. :)

Jako "novinka" vyšla kniha o Minori Asai (shironuri umělkyni). Knížku asi mít nebudu, vzhledem k jazyku vydání, ale aspoň jí stalkuju facebook .

Filmy
Konečně jsem se dodívala na Annu Kareninu. Začla jsem 2. den na Ostrakonu a skončila včera 27.8. :D. Je fakt, že se mi to zpracování líbilo. Nevadilo mi přecházení z exteriérů (pokud se tomu tak dá říkat) do interiéru divadla. Doslova mě to nadchlo, příběh samotný už ne vzhledem k tomu, že ho mám přečtený, ale ve filmu nebylo nic navíc a naopak co bylo méně nijak neuškodilo.
Dalším filmem je anime film Porco Rosso  od studia Ghibli.

Jak se týden točil nejen kolem krupobití a přívalových dešťů, ale i kolem mě.

1) Byla jsem nakupovat !
Hm...to není novinka, toho jste si mohli už všimnout :D Ale! Zhřešila jsem. Začalo to jedním nevinným kafem v Ikei a skončilo to jejich verzí Créme Brulée, který mi plně nahradil cukr a mlíko do kávy, které jsem si nedala. Samotné Créme Brulée pak byl prostě jinak udělaný pudink s mírně připečeným karamelem. Fakt mi chyběla ta pravá francouzská krustička. Slečna Austen si naopak dala do kávy všechno, co našla a její čokoládová pěna byla pěkně nepřeslazená.


2) Navštívila jsem své univerzitní město

Říkala jsem si, že všechny možné "meme" budu psát, až mi dojdou myšlenky a fantazie, co tady zveřejňovat. Ale docela dost mě zaujalo meme "co by kdybych...", které jsem našla na nějakém blogu. Nehodlám odpovídat na všechny otázky, jen na 1, která mě zaujala, a tou je:

Sluníčko nám odešlo a já mám každé ráno problém vstát. Následující dva týdny jsou pro mě velmi stresové a ač jsem se tento stres snažila vyřešit kreativitou nakonec pomohly nákupy. Šťastná vyhlašuji nešťastný bankrot (a to musím ještě splatit poslední objednávku).

Letní slevy už nastupují a ačkoliv jsem viděla velké výprodeje v Gate, New Yorker etc. nakonec jsem si vybrala jinde :)

Letní šaty z C&A za 150 Kč. :)
Halenka s bavlněnou krajkou z Orsay, zlevněná na 170 Kč (ale díky poukazu k narozeninám, pro mě jen za 50Kč).

Project Bokkaku je jedna mladá vícestranně talentovaná slečna. S jejími výrobky jsem se setkala poprvé v květnu na AnimeFestu. Zaujaly mě především vzhledem a technikou, a tak jsem si musela domů dovézt aspoň jeden z nich.
Tehdy šlo  o "vílí" čelenku, o které jsem již psala.


Ale zaujala mě i korunka z korálků, připevněná na čelence. Nikdy jsem nijak korunkový tip nebyla, ale Alenkovská narozeninová party, která se šmahem blíží, mě "donutila" objednat si korunku právě u této slečny. Napsala jsem si pouze o barvy, zbytek je čistě její vlastní fantazie.
A že se to povedlo !

Nepokročila jsem v knihách ani filmech ani ničem extra kulturním. Naopak mě velmi chytla kreativní nálada, a tak hledám inspiraci ve světě internetu. Pokud vše vyjde tak, jak má ...možná zkusím i nějaký ten prodej :) a udělám další přednášku na nějaký japanofilní con (opět :D).

Moje inspirace....

1) Kawaii Factory
Odkaz ZDE :)
Jedná se tedy o obchůdek se sweet/decora věcmi. Momentálně na oficiální stránkách, viz. odkaz, probíhá giveaway s decora obalem na Founa.
Převážná část těch blbůstek a doplňků jsou sladkosti atd. a někdy mám fakt problém rozeznat, jestli je to poživatelné či ne. Jako u těchto muffinkových králíčků.
2) Blog slečny Noor
Edible Rainbows je blog jedné britské muslimské lolity. Sleduju ho už nějaký čas. Poprvé jsem na ni narazila na http://fyeahnerdylolitas.tumblr.com//, kde jsem ji objevila pod tagem STAR WARS.

Týden se chýlí ke konci a já se rozhodla splnit slib. Další článek se zajímavým místem v Praze je tady ! :)

Muzeum Karla Zemana
Nachází se na Malé straně kousek pod Karlovým mostem.
Mnohým tento název nic neřekne, ale po bližším prozkoumání snad i ti nejzatvrzelejší zjistí, o koho se jedná.
Muzeum je věnováno dílům režiséra Karla Zemana, který např. stvořil film Cesta do pravěku, a navíc je INTERAKTIVNÍ. Doslova si v něm můžete vyhrát.

Proč jsem se ho rozhodla navštívit?
Na první pohled mě zaujala černobílá fotografie z jednoho jeho filmu. K. Zeman byl českým průkopníkem v animované kinematografii a efektech v ní použitých. Pokud si neumíte pod tímto nic představit, jednoduchým přirovnáním je film Hugo a jeho velký objev, ve kterém jste mohli vidět obdobnou animaci a také ruční kolorování (prostě vybarvování jednotlivých snímků ručně).

Filmy K. Zemana jsou převážně sci-fi a na motivy děl Julesa Vernea. Verne napsal své představy na papír a K. Zeman je zhmotnil.

Jako např.

Na základní škole asi v 7. třídě jsem se dozvěděla, že existuje Mezinárodní den dětské knihy. Spadá pod datum 2. dubna a hlavním důvodem je narození H. CH. Andersena (dánského pohádkáře). Stejně tak jsem se za nějaký čas dozvěděla o Světovém dni knihy a autorského práva, který spadá na 23. duben a také má toto datum své vysvětlení. Dne 23. dubna zemřelo/narodilo se mnoho známých spisovatelů, jako je: W. Shakespeare, Miguele de Cervantes y Saavedra, Inca Garcila de la Vega, V. Nabokov atd.


V oba dny probíhají takřka po celém světě různé akce, které pořádají nakladatelství, knihovny atd.

(Zá)Nově se 31. srpna "slaví" na Slovensku a v Česku Den nepřečtených knih. 

Krátký přehled posledních ne 1, ale 2 týdnů....

1) Mám nový přírůstek do "rodiny"
Moje dvě poličky nad postelí jsou okupovány všemi možnými i nemožnými vzpomínkami a drobnostmi, které mám ráda. Po dlouhé době jsem se zase nechala podrobit nějakou VLNOU a navštívila jsem McDonald za účelem sehnat Mimoně. Mého Vyvoleného však nikde neměli...až v Praze ! Bohužel za 60 Kč, takže jsem se spolu s ním i najedla.
Od dob mého posledního HappyMealu doba nějak pokročila...je v něm více možností, tedy ZDRAVÝCH možností a krabice jde celá rozložit a vyhrát si s ní.

Menší ukázka....

A konečně TADY je On !

Jak jsem již psala, tento týden jsem navštívila matičku 100věžatou. Asi po 2-3 letech šlo vážně o návštěvu s tím, že omrknu nějakou tu výstavu/památku atd. Po jisté době snad každého (ne jen ty, kteří tam bydlí) začnou nudit klasické památky jako Orloj, Hrad, Karlův most a dále, takže byla tentokrát Praha pojata krapet netradičně. Opět jsme nestihli, co jsme chtěli, ale hodláme to jet do roka dokoukat.

A tak pomalu po jednotlivých článcích vyšlu do světa Křehké Figurky několik tipů na různá místa nejen v Praze. K tomuto účelu zakládám nový štítek Každé místo má svůj příběh, ve kterém se s Vámi hodlám dělit o zajímavá místa, která navštívím.

Muzeum alchymistů a mágů
Nalézá se na Malé Straně u Nerudovy ulice (na Hrad jdete nahoře doprava, k muzeu doleva).
Muzeum se nachází ve dvoře a skládá se ze 3 částí:
1) Vinárna a kavárna