Ze života Figurky

Když se řekne hračkářství, představíme si klasicky obchod s plyšáky, stavebnicemi, panenkami a dalšími věcmi, které jsou nacpané v regálech. O to větší je pak překvapení, když náhodou najdete hračkářství, které je úplně nový svět a vůbec takové malé království v jedné budově.

To, o kterém dnes píšu (a vlastně ne o něm, ale o mém zážitku) se jmenuje Hamley. Když jsem byla o víkendu v Praze, naprosto náhodou jsem ho objevila cestou z Václaváku k Obecnímu domu.
Bylo to v pátek 28.10., kdy měly obchody mít zavřeno, resp. neprodávat. Naprosto skvělou reklamu si tak Hamley vytvořilo, když svůj svět otevřelo pouze na hraní.

Nejdřív jsem pouze nakoukla a viděla velkého Krtka ...
..a po pár krocích jsem věděla, že si tenhle dům získal mé srdce!

Řeč je o mé první letošní dovolené (ano, první dovolené tento rok...jela jsem totiž na dvě), která se uskutečnila už někdy v srpnu (tuším, že první víkend).

Byl to tedy spíš výlet, i když jsem si ho užila, jakoby to fakt byla právoplatná dovolená.
Napadlo mě jet někdy v červenci, zrovna když byli na dovolené mí rodiče a já se k smrti nudila. Uvažovala jsem, komu napsat, jestli by nejel se mnou a vyhrála to Johi. :) Navíc jako studentka by měla mít na Slovensku cestování vlaky zdarma a je hned o starost míň. Tedy...to jsem si myslela, nakonec to nebyla moc pravda :D.

Uvažovaly jsme o výletě na den, ale pak jsme zvolily spíše 2 denní výlet. Byla to skvělá zkušenost poprvé vyzkoušet couchsurfing. Na couchsurf stránkách jsem nějakou chvíli hledala a pak objevila Filipa.
Filip je pan herec...nebo jím alespoň být chce a školu na to taky má. (Než jsme vyjely, tak jsem ho vyfacebookovala a vygooglila a nějaký seriál s ním i viděla... Přece musím vědět, u koho spíme :D).

Na cestu jsme se vydaly s ČD do Čadce brzo ráno z Ostravy. V Čadci bylo v plánu si zařídit kartičku pro cestování vlaky po Slovensku. Nově tam musela být fotka slovenských rozměrů 4x3 cm (!!!)..dřív stačilo ostřihnout tu českou nebo vystřihnout nějakou ze staré fotky, tentokrát nám to "milé dámy na přepážkách" neuznaly. Tak jsme jely do Žiliny...vyfotit se :D

16. května jsem se v dopoledních hodinách vypravila vlakem do Olomouce za mou drahou Aniou (, kterou jsem poznala před rokem a půl na mé studijní stáži v Polsku).

Ona měla v Brně už dozkouškováno, já jsem teprve začínala (a stále pokračuju), a tak jsme se rozhodly uklidnit se a udělat si pěkný den.

Ten pěkný den byl ovšem fakt přecpaný tím, kam všude chceme jít :D. Ale jak to stihnout? Tramvají? Nakonec jsme se rozhodly jít pěšky. Naše první krůčky zamířily do náhodou objeveného obchůdku,
 který mě zaujal svou výlohou na první pohled. :3 Kdo by odolal tak roztomilým čajíkům?
Nakonec jsem si tam zakoupila 4 různé sáčky (5 Kč/ks) Basiluru na zkoušku a už teď vím, že Exotic fruit od Basiluru si koupím ve velkém. :)

Po chvíli jsme zahnuly doleva a došly k Arcidiecéznímu muzeu.

Původně jsem chtěla napsat článek o mém víkendu dříve, ale přemohla mě "rýmička" a další věci, takže se k tomu, jak jsem trávila víkend v Praze dostávám až teď. (Upozornění: V článku se nachází opravdu moc moc moc fotek :D)

Pátek 27. března 2015
Vstávala jsem ve 4 ráno, protože mi RJ jel z Ostravy v 6:30 a já si byla pro kufr a několik věcí u našich, kteří bydlí mimo město.
Uvažovala jsem, že si pospím, nakonec jsem si v RJ dala 2 kafe, takže se moc spánku nedostavilo. Nutno podotknout, že onen den neměli míchátka, což je "ultralogické", když vám dají ještě cukr...náhradní řešení bylo značně nehygienické.
 Aneb jak jsem si vypůjčila tužku od mého kamaráda (léty ošahanou z Ikey)..
V Praze jsme byli po 10, Starcon začínal v 18:00 ...supr čas ne? Tak co jiného dělat než se projít?

Tak a je tady můj report z čajového festivalu a nejen z něj :D.

Svátek čaje ještě běží - koná se i dnes, ale já jsem ho s panem D. navštívila včera (sobota 5.7.2014). Původně jsme se tak rozhodli, protože jsme chtěli jít na workshop lisování pu-erh, ale ten byl zpoplatněn 500 Kč, takže jsme se rozhodli, že na něj nepůjdeme, ale časový plán se nám už nechtěl měnit.

Vyrazili jsme v 9:49 z Ostravy hl.n. a v kupé s námi seděl jeden velmi zajímavý starší (70) pár. Muž celou dobu rýpal, ale nejspíš to byl jeho způsob humoru. Rozesmálo mě, když jsme stáli v Bohumíně na nádraží, on se díval z okna a povídá: "Co je to támhle? To je baba nebo chlap?" A žena odpovídá: "V dnešní době je to už jedno." :D

V Českém Těšíně jsme byli o půl 11 a měli více než hodinu čas se projít. Paradoxně jsme se nešli podívat na náměstí :( (bez ukázkového náměstí není město dokonalé), ale vyrazili rovnou přes hraniční řeku směr Góra zamkowa - Cieszyn. 

U zámku se nachází výstavní galerie (na fotce kousek napravo), skrze kterou jsme procházeli k nádvoří (kterému říkali "náměstí") zámku. Před vstupem jsou umístěny sytě růžové kusy plastu v podobě mini královského křesílka a velkého (s)(l)o(b)(s)a.

V galerii mě zaujaly návrhy postav počítačových her, zejména tento :3 :
Dva zastřešené stany - pro koncerty a workshopy + zahrádka se slunečníkami a místy k sezení uzpůsobených jako místa v čajovně.

 A samozřejmě kolem dokola spoustu obchodů zabývající se keramikou, čaji, alternativním oblečením a jídlem :3.

Hotaru bakery můžete najít v Praze na Ostrčilově náměstí, uprostřed parčíku v zeleně natřené bývalé budce trafostanice.
Na oficiální stránkách www.hotarubakery.com můžete předvídaně pozorovat, kdy mají otevřeno a že stále někoho shánějí na pozici prodejce/pekaře. Nemít žádnou brigádu a bydlet v Praze tak bych i do toho šla.

Majitelka si je vědoma, že tato pekárna je ojedinělá takže u dveří je cedulka NEFOTIT, a tak posledním místem, které mám vyfoceno je....
Zrovna z ní vycházel nějaký muž s velkou papírovou taškou, takže jsme byli poťouchle zvědaví, co tam asi najdeme.....

V tomto příběhu bude hlavní roli hrát kytice 13 růžových růži, kterou jsem dostala před odjezdem vlaku.
Tento čin byl vážně "logický" vzhledem k tomu, že jsme se domů měli vrátit za dalších 9 hodiny, kdy kytka bude snad už mrtvá.
Jeli jsme RegioJetem a snad poprvé po hooodně dlouhé době jsem byla se vším všudy spokojená. Stihla jsem se najíst i napít ještě 15 minut před Olomoucí, prostě zázrak.
Na hlavním nádraží v Olomouci, jsem zjistila, že máme ještě 40 minut čekání na další vlak směr Olomouc-Smetanovy sady, a tak jsem si šla koupit zkouškové čaje Tea shop, o kterých jsem Vám už říkala, že je chci vyzkoušet.
Poté jsem asi 10 minut hledali, jak jít na nástupiště č. 5, ze kterého nám jel vlak do ....

Sedím si na posteli v pokoji č. 404B a mžourám do neznáma. Rekapitulují se mi myšlenky, ale stále myslím na jediné: NECHCI ODJET!

Balím poslední kusy oblečení, kosmetiky atd. do kufrů a jdu odlepovat plakáty, obrázky a kalendář, ve kterém jsou zaznamenané všechny události, zážitky, strasti i radosti.

Padá první slza a za ní hned další. Nechci z tohohle života odjet a opustit lidi, kteří mi přirostli k srdci.
Od našich chlapců (spolubydlících Turků) počínaje, přes naši bláznivou Aniu až po všechny zaměstnance univerzity, se kterými jsme za ten měsíc přišly do styku.

V poslední době se mi toho docela dost nahromadilo. Ve volných chvílích skenuju knížky na bakalářku (v polštině), píšu přednášku na Akicon a morduju se se seminárkama.

"Daleko" od domova, moje duše pomalu, ale jistě chřadne. Chybí mi konverzace na úrovni, v jazyce, ve kterém se dokážu projevit, a také nějaká ta kultura. To poslední jsem se rozhodla napravit a hned 4x.

Co tedy bylo hlavním žrádlem (žrádlo -> překroucené "Źródło" (čteno žrůdlo)= zdroj) pro mou zanedbanou duši?

1) Přednáška na Institutu sztuki s mistrzem valki mieczem IWAKUMA TSUTOMU
Česky - přednáška na institutu Umění s mistrem války mečem IT :)

Čekala jsem, že se dozvím něco nového, ale bohužel. Povětšinou šlo jen o prezentaci této osoby. Byl nám sice puštěný nějaký krátký film, který ukazoval obřad čaje, souboj mečem a očistu, ale já si z toho pamatuju jen kousek. Mnohem víc mě zaujalo křeslo, na kterém byla přišita hromada malých (ostře) růžových polštářků, a já v něm v půlce této přednášky usnula :D.

2) Sushi restaurace

Do teď jsem se převážně bavila s Turky. Ale od té doby, kdy mám novou polskou spolubydlíci, se karta obrací. Ona je normální :), byla několikrát v ČR na různých studijních programech a zná hodně lidí z jiných krajů, takže má i liberální myšlení, na rozdíl od zbytků polských produktů  obyvatel.
Co mě překvapilo obecně?

Abych si pořád nestěžovala a napsala konečně i něco jiného, tak je zde report o dni stráveném ve Wróclawi (česky Vratislav).

Po posledním LOL článku je tady krutě strastiplný článek o dalším přežívání na polské koleji.
Hned po návštěvě JuraParku (dinoparku) jsme další den měli poslední "erasmácký" výlet a do to místní ZOO, kterou si místní dost chválí, ale mě to nepřišlo nic moc. Ostravská ZOO je tedy o dost lepší, ale konečně jsem přišla na to, k čemu se využívají proutěné přístřešky (jako ve hře ZOO Tycoon - tam jsem to nikdy nechápala :D:D:D).

Opět a zas zdravím a píšu pokračování z Opole :)
Xenofobie mírně ustupuje (nebo ustupují oni? :D) a zažívám mnoho chvil, kdy sotva chytnu dech, jak moc se směju. Ráda se tedy o svůj smích podělím s Vámi, ač ho potřebujete či ne :)
Došlo na několik zjištění:

1) Čím si naši spolubydlové (Turci) myjou ruce a možná i obličej :D:D:D
Prostě (zatím) nevědí, že to není tekuté mýdlo na ruce :D
2) Náš studijní referent

Původně jsem chtěla psát článek o Turcích, pak o Turcích a Polácích, ale včera jsem začala pociťovat svou první prokazatelnou xenofobii.
Rozumějte, je mi zle od žaludku pokaždé, co slyším náš zvonek. Mám neskutečné deprese, že sem zase někdo přišel a myslí si úplně něco jiného než je pravda. Jasně mohla bych to nazvat jakkoliv jinak, ale nejvíc se to blíží ke xenofobii :D

Rozdílnost kultur jde prostě znát !
Jak to začalo? Nejspíš kolem půlnoci v jednom klubu v Opoli.

Konečně je teplo. Venku sice moc ne...ale na kolejích ano. Vyfasovaly jsme peřiny, zacpaly okna dekama a oni začli topit. Udělaly jsme kus práce, pravidelně chodíme nakoupit a přežily inauguraci spolu se zahájením nového roku a imatrikulace, která se konala v budově teologické fakulty.  Bylo to šíleně dlouhé tak jsme zdrhly ještě před koncem (seděly jsme tam 3 a půl hodiny), ale bylo fajn vidět všechny jejich žezla, medaile a hábity.
Jako zajímavost mi přišla, že se tam krom všech důležitých osobností (hejtman, starosta, ministr kultury a všichni magoři, kteří mají co do činění se studentskými programy) sešli i rektoři vyšších škol, což u nás není.
Fotky případné zájemce jsou >zde<.
Zabrouzdaly jsme ten den i do knihovny teologické fakulty a sáhly jsme si na knihy z 13. století. Neskutečný pocit! (Jedna vypadala jako obludné obludárium :D)

Další den jsme byly na Erasmáckém setkání. Nalezly jsme 1 Čecha, ale moc se k nám nehlásí. Jsou tady převážně tedy Turci cca 15 (z toho 6 holek, z toho 2 s burkou).
Jediné, co pro nás bylo na tomto setkání asi podstatné (protože jsme nevyjely kvůli Erasmu) bylo oznámení o výletech a studentských setkáních. Navíc jsme dostali dáreček od univerzity.
A poté následovalo focení se s jinými student. Tak jsme se tedy nechaly vyfotit s těma, kteří s námi sdílejí buňku.

Podávám hlášení! ZATÍM žiju !
Oficiálně jsme včera vyrazili něco po 2 hodině odpolední z Krnova (odkud je má Formule). Hranice jsme projeli rychle, horší to bylo v Polsku samotném. Aneb jedete třeba 15 km a kolem jenom pole a kousek lesů. Formule poznamenala, zda se ve škole nesekli a nemáme náhodou dojet do "POLE" místo "OPOLE" :D.
Nakonec jsme ale dorazili na konečnou stanici, což je Dom studentów Niechcic.
Bydlíme ve 4. patře, přijďte nás navštívit!

Ačkoliv jsem slíbila článek po domluvě s koordinátorem pro česko-polské univerzitní vztahy, času bylo málo, a tak jsem tady až teď. Momentálně dosti nestíhám a ještě teď cca v půl 11 večer píšu část bakalářky, kterou mám zítra poslat. Ale ejhle, to mi jaksi nevyjde, protože už zítra (o den dřív než původně) jedu s mou Formulí do Opole !

Náš český koordinátor je fajn. Dřív vyučoval na univerzitě a měla jsem ho na jeden předmět, takže ho už vlastně znám. Za to jsem měla ve čtvrtek čest poznat po e-mailu polskou koordinátorku s příjmením Mucha... (pořád nevím, jestli to je u nich MOUCHA jako u nás :D). Měla jsem moc otázek a už jsem byla dost zblblá, a tak jsem v e-mailu udělala chybu. Odepsala mi jen na tu chybu a co se týče otázek, tak ona NIC NEVÍ. Takže zítra to bude skvělé bloudění řekla bych :D. Takové lidi miluju. Úplně jsem si vzpomněla, jak nám náš koordinátor říkal: "Kdybyste něco potřebovali obraťte se na paní Muchu." (tak to určitě).

Každopádně od pátku už mám sbaleno !
Vlevo v průhledné tašce z IKEY (inspirovala mě Cherri :D) je 3/4 mého šatníku (započítány i lolita sukně/halenky etc.). Vpravo v kufru se nachází jídlo, knížky na bakalářku, na přednášku na Akiconu, spotřebiče, hyjena (hygiena) a spol.

Týden se chýlí ke konci a já se rozhodla splnit slib. Další článek se zajímavým místem v Praze je tady ! :)

Muzeum Karla Zemana
Nachází se na Malé straně kousek pod Karlovým mostem.
Mnohým tento název nic neřekne, ale po bližším prozkoumání snad i ti nejzatvrzelejší zjistí, o koho se jedná.
Muzeum je věnováno dílům režiséra Karla Zemana, který např. stvořil film Cesta do pravěku, a navíc je INTERAKTIVNÍ. Doslova si v něm můžete vyhrát.

Proč jsem se ho rozhodla navštívit?
Na první pohled mě zaujala černobílá fotografie z jednoho jeho filmu. K. Zeman byl českým průkopníkem v animované kinematografii a efektech v ní použitých. Pokud si neumíte pod tímto nic představit, jednoduchým přirovnáním je film Hugo a jeho velký objev, ve kterém jste mohli vidět obdobnou animaci a také ruční kolorování (prostě vybarvování jednotlivých snímků ručně).

Filmy K. Zemana jsou převážně sci-fi a na motivy děl Julesa Vernea. Verne napsal své představy na papír a K. Zeman je zhmotnil.

Jako např.

Jak jsem již psala, tento týden jsem navštívila matičku 100věžatou. Asi po 2-3 letech šlo vážně o návštěvu s tím, že omrknu nějakou tu výstavu/památku atd. Po jisté době snad každého (ne jen ty, kteří tam bydlí) začnou nudit klasické památky jako Orloj, Hrad, Karlův most a dále, takže byla tentokrát Praha pojata krapet netradičně. Opět jsme nestihli, co jsme chtěli, ale hodláme to jet do roka dokoukat.

A tak pomalu po jednotlivých článcích vyšlu do světa Křehké Figurky několik tipů na různá místa nejen v Praze. K tomuto účelu zakládám nový štítek Každé místo má svůj příběh, ve kterém se s Vámi hodlám dělit o zajímavá místa, která navštívím.

Muzeum alchymistů a mágů
Nalézá se na Malé Straně u Nerudovy ulice (na Hrad jdete nahoře doprava, k muzeu doleva).
Muzeum se nachází ve dvoře a skládá se ze 3 částí:
1) Vinárna a kavárna

1. den





 moc pěkné vyznání/vyzvání/pozvání na hlavní cestě v Napajedlá/í/ech (fakt netuším, jak se to skloňuje :D)
 nafukovací lodí po řece !