Ze života Figurky

V říjnu tohoto roku se v Ostravě opět konal Mezinárodní festival performance - Malamut. Koná se každé 2 roky, další tedy můžeme očekávat v roce 2017. Naposled se tuším konal v Domu umění GVUO a letos se přesunul do Fukušimy ehm ...tedy do nákupního centra Nová Karolína a do Trojhalí, které stojí za ním (na Trojhalí jsem pyšná...je to naše zachráněná památka, skvěle zrekonstruovaná a vůbec úžasná).

Festival trval 3 dny (od 6.10. do 8.10.) a vystupovali zde hosté z Číny, Švédska, Finska, Polska, Francie, Španělska, Ukrajiny, Slovenska a zastoupení měla samozřejmě i ČR.

Dorazila jsem tam 7.10. k večeru a stihla pouze několik málo (asi 4) vystoupení a 1 přednášku o polském performing art.

Performing art musíte "zažít" nejde moc co komentovat, takže se dočkáte zde několika fotek, které ale bohužel nezachytí situaci, dojem, správný okamžik.

Při mé poslední návštěvě Brna (kvůli školy) jsem si páteční den opět doslova nabila různými akcemi.

První z nich byla výstava Šťastný život v Secesi, která skončila 29. listopadu 2015 a konala se v Letohrádku Mitrovských. (Hodně zvláštní bylo, že studentskou slevu tam mají odstupňovanou podle toho, jestli studujete SŠ nebo VŠ...jako by vysokoškoláci měli víc peněz :D.)

Secese je jedno z mých oblíbených období, takže jsem s návštěvou neváhala, i když zrovna tenhle víkend v Brně byl trochu komplikovaný z hlediska ubytování pod Palčákem (, za které ale stejně moc moc moc děkuji Kasumi :*).

V Letohrádku jsem už kdysi byla na výstavě o mém oblíbeném českém seriálu Četnické humoresky. Ačkoli stojí kousek od Mendlova náměstí, sotva by ho člověk neznalý Brna mezi hnusnýma panelákama u zanedbaného parku našel. Teď, podruhé, jsem už ale trefila a uvnitř to vypadalo zase krásně.

Řeč je o mé první letošní dovolené (ano, první dovolené tento rok...jela jsem totiž na dvě), která se uskutečnila už někdy v srpnu (tuším, že první víkend).

Byl to tedy spíš výlet, i když jsem si ho užila, jakoby to fakt byla právoplatná dovolená.
Napadlo mě jet někdy v červenci, zrovna když byli na dovolené mí rodiče a já se k smrti nudila. Uvažovala jsem, komu napsat, jestli by nejel se mnou a vyhrála to Johi. :) Navíc jako studentka by měla mít na Slovensku cestování vlaky zdarma a je hned o starost míň. Tedy...to jsem si myslela, nakonec to nebyla moc pravda :D.

Uvažovaly jsme o výletě na den, ale pak jsme zvolily spíše 2 denní výlet. Byla to skvělá zkušenost poprvé vyzkoušet couchsurfing. Na couchsurf stránkách jsem nějakou chvíli hledala a pak objevila Filipa.
Filip je pan herec...nebo jím alespoň být chce a školu na to taky má. (Než jsme vyjely, tak jsem ho vyfacebookovala a vygooglila a nějaký seriál s ním i viděla... Přece musím vědět, u koho spíme :D).

Na cestu jsme se vydaly s ČD do Čadce brzo ráno z Ostravy. V Čadci bylo v plánu si zařídit kartičku pro cestování vlaky po Slovensku. Nově tam musela být fotka slovenských rozměrů 4x3 cm (!!!)..dřív stačilo ostřihnout tu českou nebo vystřihnout nějakou ze staré fotky, tentokrát nám to "milé dámy na přepážkách" neuznaly. Tak jsme jely do Žiliny...vyfotit se :D

16. května jsem se v dopoledních hodinách vypravila vlakem do Olomouce za mou drahou Aniou (, kterou jsem poznala před rokem a půl na mé studijní stáži v Polsku).

Ona měla v Brně už dozkouškováno, já jsem teprve začínala (a stále pokračuju), a tak jsme se rozhodly uklidnit se a udělat si pěkný den.

Ten pěkný den byl ovšem fakt přecpaný tím, kam všude chceme jít :D. Ale jak to stihnout? Tramvají? Nakonec jsme se rozhodly jít pěšky. Naše první krůčky zamířily do náhodou objeveného obchůdku,
 který mě zaujal svou výlohou na první pohled. :3 Kdo by odolal tak roztomilým čajíkům?
Nakonec jsem si tam zakoupila 4 různé sáčky (5 Kč/ks) Basiluru na zkoušku a už teď vím, že Exotic fruit od Basiluru si koupím ve velkém. :)

Po chvíli jsme zahnuly doleva a došly k Arcidiecéznímu muzeu.