Ze života Figurky

V poslední době se mi toho docela dost nahromadilo. Ve volných chvílích skenuju knížky na bakalářku (v polštině), píšu přednášku na Akicon a morduju se se seminárkama.

"Daleko" od domova, moje duše pomalu, ale jistě chřadne. Chybí mi konverzace na úrovni, v jazyce, ve kterém se dokážu projevit, a také nějaká ta kultura. To poslední jsem se rozhodla napravit a hned 4x.

Co tedy bylo hlavním žrádlem (žrádlo -> překroucené "Źródło" (čteno žrůdlo)= zdroj) pro mou zanedbanou duši?

1) Přednáška na Institutu sztuki s mistrzem valki mieczem IWAKUMA TSUTOMU
Česky - přednáška na institutu Umění s mistrem války mečem IT :)

Čekala jsem, že se dozvím něco nového, ale bohužel. Povětšinou šlo jen o prezentaci této osoby. Byl nám sice puštěný nějaký krátký film, který ukazoval obřad čaje, souboj mečem a očistu, ale já si z toho pamatuju jen kousek. Mnohem víc mě zaujalo křeslo, na kterém byla přišita hromada malých (ostře) růžových polštářků, a já v něm v půlce této přednášky usnula :D.

2) Sushi restaurace

Do teď jsem se převážně bavila s Turky. Ale od té doby, kdy mám novou polskou spolubydlíci, se karta obrací. Ona je normální :), byla několikrát v ČR na různých studijních programech a zná hodně lidí z jiných krajů, takže má i liberální myšlení, na rozdíl od zbytků polských produktů  obyvatel.
Co mě překvapilo obecně?

Abych si pořád nestěžovala a napsala konečně i něco jiného, tak je zde report o dni stráveném ve Wróclawi (česky Vratislav).

Po posledním LOL článku je tady krutě strastiplný článek o dalším přežívání na polské koleji.
Hned po návštěvě JuraParku (dinoparku) jsme další den měli poslední "erasmácký" výlet a do to místní ZOO, kterou si místní dost chválí, ale mě to nepřišlo nic moc. Ostravská ZOO je tedy o dost lepší, ale konečně jsem přišla na to, k čemu se využívají proutěné přístřešky (jako ve hře ZOO Tycoon - tam jsem to nikdy nechápala :D:D:D).

Opět a zas zdravím a píšu pokračování z Opole :)
Xenofobie mírně ustupuje (nebo ustupují oni? :D) a zažívám mnoho chvil, kdy sotva chytnu dech, jak moc se směju. Ráda se tedy o svůj smích podělím s Vámi, ač ho potřebujete či ne :)
Došlo na několik zjištění:

1) Čím si naši spolubydlové (Turci) myjou ruce a možná i obličej :D:D:D
Prostě (zatím) nevědí, že to není tekuté mýdlo na ruce :D
2) Náš studijní referent

Původně jsem chtěla psát článek o Turcích, pak o Turcích a Polácích, ale včera jsem začala pociťovat svou první prokazatelnou xenofobii.
Rozumějte, je mi zle od žaludku pokaždé, co slyším náš zvonek. Mám neskutečné deprese, že sem zase někdo přišel a myslí si úplně něco jiného než je pravda. Jasně mohla bych to nazvat jakkoliv jinak, ale nejvíc se to blíží ke xenofobii :D

Rozdílnost kultur jde prostě znát !
Jak to začalo? Nejspíš kolem půlnoci v jednom klubu v Opoli.

Konečně je teplo. Venku sice moc ne...ale na kolejích ano. Vyfasovaly jsme peřiny, zacpaly okna dekama a oni začli topit. Udělaly jsme kus práce, pravidelně chodíme nakoupit a přežily inauguraci spolu se zahájením nového roku a imatrikulace, která se konala v budově teologické fakulty.  Bylo to šíleně dlouhé tak jsme zdrhly ještě před koncem (seděly jsme tam 3 a půl hodiny), ale bylo fajn vidět všechny jejich žezla, medaile a hábity.
Jako zajímavost mi přišla, že se tam krom všech důležitých osobností (hejtman, starosta, ministr kultury a všichni magoři, kteří mají co do činění se studentskými programy) sešli i rektoři vyšších škol, což u nás není.
Fotky případné zájemce jsou >zde<.
Zabrouzdaly jsme ten den i do knihovny teologické fakulty a sáhly jsme si na knihy z 13. století. Neskutečný pocit! (Jedna vypadala jako obludné obludárium :D)

Další den jsme byly na Erasmáckém setkání. Nalezly jsme 1 Čecha, ale moc se k nám nehlásí. Jsou tady převážně tedy Turci cca 15 (z toho 6 holek, z toho 2 s burkou).
Jediné, co pro nás bylo na tomto setkání asi podstatné (protože jsme nevyjely kvůli Erasmu) bylo oznámení o výletech a studentských setkáních. Navíc jsme dostali dáreček od univerzity.
A poté následovalo focení se s jinými student. Tak jsme se tedy nechaly vyfotit s těma, kteří s námi sdílejí buňku.

Podávám hlášení! ZATÍM žiju !
Oficiálně jsme včera vyrazili něco po 2 hodině odpolední z Krnova (odkud je má Formule). Hranice jsme projeli rychle, horší to bylo v Polsku samotném. Aneb jedete třeba 15 km a kolem jenom pole a kousek lesů. Formule poznamenala, zda se ve škole nesekli a nemáme náhodou dojet do "POLE" místo "OPOLE" :D.
Nakonec jsme ale dorazili na konečnou stanici, což je Dom studentów Niechcic.
Bydlíme ve 4. patře, přijďte nás navštívit!