Ze života Figurky

Sedím si na posteli v pokoji č. 404B a mžourám do neznáma. Rekapitulují se mi myšlenky, ale stále myslím na jediné: NECHCI ODJET!

Balím poslední kusy oblečení, kosmetiky atd. do kufrů a jdu odlepovat plakáty, obrázky a kalendář, ve kterém jsou zaznamenané všechny události, zážitky, strasti i radosti.

Padá první slza a za ní hned další. Nechci z tohohle života odjet a opustit lidi, kteří mi přirostli k srdci.
Od našich chlapců (spolubydlících Turků) počínaje, přes naši bláznivou Aniu až po všechny zaměstnance univerzity, se kterými jsme za ten měsíc přišly do styku.

V poslední době se mi toho docela dost nahromadilo. Ve volných chvílích skenuju knížky na bakalářku (v polštině), píšu přednášku na Akicon a morduju se se seminárkama.

"Daleko" od domova, moje duše pomalu, ale jistě chřadne. Chybí mi konverzace na úrovni, v jazyce, ve kterém se dokážu projevit, a také nějaká ta kultura. To poslední jsem se rozhodla napravit a hned 4x.

Co tedy bylo hlavním žrádlem (žrádlo -> překroucené "Źródło" (čteno žrůdlo)= zdroj) pro mou zanedbanou duši?

1) Přednáška na Institutu sztuki s mistrzem valki mieczem IWAKUMA TSUTOMU
Česky - přednáška na institutu Umění s mistrem války mečem IT :)

Čekala jsem, že se dozvím něco nového, ale bohužel. Povětšinou šlo jen o prezentaci této osoby. Byl nám sice puštěný nějaký krátký film, který ukazoval obřad čaje, souboj mečem a očistu, ale já si z toho pamatuju jen kousek. Mnohem víc mě zaujalo křeslo, na kterém byla přišita hromada malých (ostře) růžových polštářků, a já v něm v půlce této přednášky usnula :D.

2) Sushi restaurace

Do teď jsem se převážně bavila s Turky. Ale od té doby, kdy mám novou polskou spolubydlíci, se karta obrací. Ona je normální :), byla několikrát v ČR na různých studijních programech a zná hodně lidí z jiných krajů, takže má i liberální myšlení, na rozdíl od zbytků polských produktů  obyvatel.
Co mě překvapilo obecně?

Abych si pořád nestěžovala a napsala konečně i něco jiného, tak je zde report o dni stráveném ve Wróclawi (česky Vratislav).

Po posledním LOL článku je tady krutě strastiplný článek o dalším přežívání na polské koleji.
Hned po návštěvě JuraParku (dinoparku) jsme další den měli poslední "erasmácký" výlet a do to místní ZOO, kterou si místní dost chválí, ale mě to nepřišlo nic moc. Ostravská ZOO je tedy o dost lepší, ale konečně jsem přišla na to, k čemu se využívají proutěné přístřešky (jako ve hře ZOO Tycoon - tam jsem to nikdy nechápala :D:D:D).

Opět a zas zdravím a píšu pokračování z Opole :)
Xenofobie mírně ustupuje (nebo ustupují oni? :D) a zažívám mnoho chvil, kdy sotva chytnu dech, jak moc se směju. Ráda se tedy o svůj smích podělím s Vámi, ač ho potřebujete či ne :)
Došlo na několik zjištění:

1) Čím si naši spolubydlové (Turci) myjou ruce a možná i obličej :D:D:D
Prostě (zatím) nevědí, že to není tekuté mýdlo na ruce :D
2) Náš studijní referent

Původně jsem chtěla psát článek o Turcích, pak o Turcích a Polácích, ale včera jsem začala pociťovat svou první prokazatelnou xenofobii.
Rozumějte, je mi zle od žaludku pokaždé, co slyším náš zvonek. Mám neskutečné deprese, že sem zase někdo přišel a myslí si úplně něco jiného než je pravda. Jasně mohla bych to nazvat jakkoliv jinak, ale nejvíc se to blíží ke xenofobii :D

Rozdílnost kultur jde prostě znát !
Jak to začalo? Nejspíš kolem půlnoci v jednom klubu v Opoli.

Konečně je teplo. Venku sice moc ne...ale na kolejích ano. Vyfasovaly jsme peřiny, zacpaly okna dekama a oni začli topit. Udělaly jsme kus práce, pravidelně chodíme nakoupit a přežily inauguraci spolu se zahájením nového roku a imatrikulace, která se konala v budově teologické fakulty.  Bylo to šíleně dlouhé tak jsme zdrhly ještě před koncem (seděly jsme tam 3 a půl hodiny), ale bylo fajn vidět všechny jejich žezla, medaile a hábity.
Jako zajímavost mi přišla, že se tam krom všech důležitých osobností (hejtman, starosta, ministr kultury a všichni magoři, kteří mají co do činění se studentskými programy) sešli i rektoři vyšších škol, což u nás není.
Fotky případné zájemce jsou >zde<.
Zabrouzdaly jsme ten den i do knihovny teologické fakulty a sáhly jsme si na knihy z 13. století. Neskutečný pocit! (Jedna vypadala jako obludné obludárium :D)

Další den jsme byly na Erasmáckém setkání. Nalezly jsme 1 Čecha, ale moc se k nám nehlásí. Jsou tady převážně tedy Turci cca 15 (z toho 6 holek, z toho 2 s burkou).
Jediné, co pro nás bylo na tomto setkání asi podstatné (protože jsme nevyjely kvůli Erasmu) bylo oznámení o výletech a studentských setkáních. Navíc jsme dostali dáreček od univerzity.
A poté následovalo focení se s jinými student. Tak jsme se tedy nechaly vyfotit s těma, kteří s námi sdílejí buňku.

Podávám hlášení! ZATÍM žiju !
Oficiálně jsme včera vyrazili něco po 2 hodině odpolední z Krnova (odkud je má Formule). Hranice jsme projeli rychle, horší to bylo v Polsku samotném. Aneb jedete třeba 15 km a kolem jenom pole a kousek lesů. Formule poznamenala, zda se ve škole nesekli a nemáme náhodou dojet do "POLE" místo "OPOLE" :D.
Nakonec jsme ale dorazili na konečnou stanici, což je Dom studentów Niechcic.
Bydlíme ve 4. patře, přijďte nás navštívit!

Ačkoliv jsem slíbila článek po domluvě s koordinátorem pro česko-polské univerzitní vztahy, času bylo málo, a tak jsem tady až teď. Momentálně dosti nestíhám a ještě teď cca v půl 11 večer píšu část bakalářky, kterou mám zítra poslat. Ale ejhle, to mi jaksi nevyjde, protože už zítra (o den dřív než původně) jedu s mou Formulí do Opole !

Náš český koordinátor je fajn. Dřív vyučoval na univerzitě a měla jsem ho na jeden předmět, takže ho už vlastně znám. Za to jsem měla ve čtvrtek čest poznat po e-mailu polskou koordinátorku s příjmením Mucha... (pořád nevím, jestli to je u nich MOUCHA jako u nás :D). Měla jsem moc otázek a už jsem byla dost zblblá, a tak jsem v e-mailu udělala chybu. Odepsala mi jen na tu chybu a co se týče otázek, tak ona NIC NEVÍ. Takže zítra to bude skvělé bloudění řekla bych :D. Takové lidi miluju. Úplně jsem si vzpomněla, jak nám náš koordinátor říkal: "Kdybyste něco potřebovali obraťte se na paní Muchu." (tak to určitě).

Každopádně od pátku už mám sbaleno !
Vlevo v průhledné tašce z IKEY (inspirovala mě Cherri :D) je 3/4 mého šatníku (započítány i lolita sukně/halenky etc.). Vpravo v kufru se nachází jídlo, knížky na bakalářku, na přednášku na Akiconu, spotřebiče, hyjena (hygiena) a spol.

Po několika hodinové úvaze jsem se rozhodla znovu (opět a zas) založit nový štítek/kategorii/cokoliv. Bude se tedy jmenovat jako tento článek Zbloudilé ovce. A bude fungovat pouze 1 měsíc.

Proč tomu tak je?
Včera jsem oficiálně podepsala smlouvu s polskou univerzitou v Opoli. Informovala jsem Vás o tom někdy na jaře, že jsem si podala žádost na stáž v Polsku. Takže mě přijali a 1. října 2013 oficiálně přejíždím hranice spolu s mou Formulí (není dobré být na něco sám).

Pod tímto štítkem tedy budu psát informace, zajímavosti, každodenní story about us atd. v Polsku. Přece jen to není půl roční Erasmus, takže samostatný blog zakládat nebudu (to možná až za rok :D).

Možná to není dostatečně zajímavé vzhledem k tomu, že s Polskem sousedíme, ale ačkoliv já vedle něj doslova vyrůstám, pořád mě svým způsobem láká jejich kultura, zvyky, předávané vlastnosti atd.

Další článek bude po předojezdové schůzce, která se uskuteční 23.9. :)

Nakonec bych se Vás ráda zeptala, co na tento nápad (psaní zážitků z Opolské univerzity atd.) říkáte?