Sedím si na posteli v pokoji č. 404B a mžourám do neznáma. Rekapitulují se mi myšlenky, ale stále myslím na jediné: NECHCI ODJET!
Balím poslední kusy oblečení, kosmetiky atd. do kufrů a jdu odlepovat plakáty, obrázky a kalendář, ve kterém jsou zaznamenané všechny události, zážitky, strasti i radosti.
Padá první slza a za ní hned další. Nechci z tohohle života odjet a opustit lidi, kteří mi přirostli k srdci.
Od našich chlapců (spolubydlících Turků) počínaje, přes naši bláznivou Aniu až po všechny zaměstnance univerzity, se kterými jsme za ten měsíc přišly do styku.
Balím poslední kusy oblečení, kosmetiky atd. do kufrů a jdu odlepovat plakáty, obrázky a kalendář, ve kterém jsou zaznamenané všechny události, zážitky, strasti i radosti.
Padá první slza a za ní hned další. Nechci z tohohle života odjet a opustit lidi, kteří mi přirostli k srdci.
Od našich chlapců (spolubydlících Turků) počínaje, přes naši bláznivou Aniu až po všechny zaměstnance univerzity, se kterými jsme za ten měsíc přišly do styku.




