Ze života Figurky

S vynechávkou jedno roku (toho loňského) jsem se opět vydala letos na Akicon. Samotný Akicon se konal v době 28.-30. října, ale pro mě začínal dřív.

Důvodem bylo, že jsem opět poslala e-mail s žádostí o přednášení. Letošní téma Akiconu bylo WTF?!, a tak jsem probírala opět téma, které se řeší spíš až po 22. hodině -> umělecký směr Ero Guro.

Mail jsem napsala 21.8., odpověděli 28.9., odepsala jsem 29.9. a pak už bylo ticho po pěšině, takže mi nakonec musela potvrdit přednášení Yarche.

Tím malé komplikace ale neskončily, protože týden před konáním conu mi dorazil e-mail ohledně toho, že prezentace budou v .ODP, ale mohli by si umět poradit i s .PPT/X (to si neporadili, viz. v reportu) - ale ne na 100%, a .PDF je nejvýhodnější formát.


Souhlasím, že .PDF se otevře snad všude, ALE! to není tak, že "jedním kliknutím" předěláte prezentaci do pédéefka. Já rozhodně ne, když mám na slajdech spoustu vytvořených "vlastních animací". Takže jsem přetvářela prezentaci a každý obrázek dávala na jednotlivý slajd ještě noc před Akiconem. (A to jsem si říkala, jak je supr mít napsanou přednášku předem a nestresovat..háhá!)

Tak...nebudu to protahovat. Co jsem dělala před Akiconem v Praze je TADY a TADY, a tak se vrhám na report...

Páskové šílenství už trvá více než rok. U mě je to s trváním podobné. Začalo to nezávisle na jiné papírenské závislosti. Vlastně těch papírenských ani moc nemám. Tedy teď diáře a dříve jsem si pořídila jen jednu raznici, kterou jsem strašně moc chtěla.

Existují různé typy pásek. Nejpopulárnější jsou washi tapes - pásky z japonského papíru. Ale na trhu najdete i jiné.

Dnes Vás nechám nahlédnout do mé soukromé a skromné sbírky pásek.
 Kuk! Zatím toho tolik nemám. (Asi jsem vybíravá.) A tak všechny pásky skladuju v téhle malé plechové krabičce spolu s pár razítky, razidly a sadou Totoro nálepek.

To tak máte 2  práce a studujete 2 vysoké školy. Probíhají zkoušky a přežijete 1 con - Slavcon (, který se konal týden před AF a ještě o něm napíšu) a pak přijde zlosyn jménem NEMOC.
Měla jsem se na to vykašlat, stejně jako jsem se vykašlala poprvé po 5 letech studia na poslední zkoušku, na kterou jsem už prostě nebyla schopná dojít.

A tak hezky od začátku....

Leden
Posílám přihlášku na přednášení.
...
Napíšou mi, že mě berou (dle Astraka navíc nejspíš s rozhozenou šablonou, protože hodně chyb....). Chtějí OSNOVU a ZDROJE. Ehm a taky vyplnit dotazník, kde chtějí ZNOVU medailonek, který už jsem vypisovala v přihlášce a neuložila si ho, tedy jsem napsala zase jiný kec o sobě.

Duben
a pak se ozvali až týden před AF s připomínkou POŠLI max. do pozítří a BYLO BY VHODNÉ dát to do naší šablony. Prezentace je v šabloně a o 4 hodiny později.. MÁME NOVOU ŠABLONU, kterou posílám.

Stejný den jsem se dozvěděla i supr čas - 23:00.

Rozhodně bych ocenila nějakou konverzaci i mezitím. Třeba něco napsat na ty zdroje nebo na vyhovující/nevyhovující osnovu. Info, kde se mám regnout (, když ví, že na AF jsem prvně), jak dlouho před jít na přednášku a nebo že si VŮBEC MÁM NAJÍT nějakého svého KURÁTORA.

Ohledně INFO to podobně vypadalo i s Lolita přehlídkou, která byla dohodnutá s AF na delší čas (i s návrhem jak bude vypadat). Všichni jsme (účinkující) dostali zpracovaný scénář, na kterém se NĚKDO (Reina) dost nadřel. A pak se taky až v tu stejnou středu jako normální účastníci dozvíme, že je to jen na 30 minut, a tak to ten NĚKDO, ležící v nemocnici, musí celé přepracovat, protože komunikace někde asi vázne.

3 dny před AF jsem onemocněla, jak jsem psala výše. Ale já kráva tam prostě jela, i když mi bylo celé dny fakt blbě.

Pátek
Obdivuji sebe sama, že jsem došlapala na vlak. Dostala jsem svého těžce sehnatelného králíčka plného pomerančových želé mrkviček z M&S a vydala se směr Brno.
Po děsivém hledání a doslova prorvávání se v uličkách vlaku jsem nám našla kupéčko takřka prázdné. Ob dvě kupé seděla další skupinka z Ostravy, kde se hojně zpívalo a popíjelo, konk. pak naředěný absinth s vodou a hromadou cukru. Mňamka..


V Brně jsem se po obědě jela ubytovat a ačkoli jsem chtěla na AF jít na promítání, bylo mi tak děsně, že jsem usnula a dorazila později...cca kolem 17:30. To už neměli na vip/org/whatever stánku umělohmoté visačky, takže jsem dostala připínací špendlík, který se mi opakovaně z papírové visačky urval.
Snad by mohl být počet umělohmotých visaček alespoň pro "jistý" počet lidí, když jsou papírové i pro lidi "kdyby náhodou navíc".

V pátek jsem si stihla projít a zhodnotit prostory. Líbilo se mi rozšíření, ale akustika v rozšířené části a streamování moc k sobě nešlo. Taky tam byla spousta lidí, ruch šum, že jsem neslyšela třeba ani svůj hrající mobil. Fajn bylo množství stánků i občerstvení. Asi to zakomponování Craft Alley mezi ostatní mega stánkaře mi nepřišlo nej, ale ptala jsem se holek a necítily se odstrčeně. Supr byly převlékací kabinky, ačkoli jsem je nevyužila, ale ocenila.

Můj první letošní con byl Trpaslicon, který se konal v Praze od 11. do 13. března. Také jsem na něm byla poprvé a je to jediný con, na kterém letos nehodlám přednášet....ehm. :D

Na úvod bych asi měla říct nějaké info o něm. (které si ale stejně můžete přečíst na jeho oficiálních stránkách) Takže...

Trpaslicon je con, který se koná již od roku 2003 a je zaměřen (logicky) na seriál Červený Trpaslík, dále na Pratchetta a vše anglické. Každý rok je téma, které je shodné s názvem dílu právě RD (=Re Dwarf=Červený Trpaslík). Letos to byl Psychoteror..doslova.
Rozhodně Vám všem doporučuju, prolustrovat jejich stránky, které jsou napsané se skvělým humorem, a také pokud hodláte jet, si přečíst PRAVIDLA. Protože na tomhle conu se a) NECHLASTÁ a b) potřebujete PŘEZŮVKY. (A) mi nevadilo, B) jsem přehlídla a tak to i vypadalo.)


Jak je již mou osobní tradicí, dřív než jsem začala conovat, využila jsem návštěvu Prahy k jiným (nejen) kulturním aktivitám.

Již někdy od května 2015 se řešilo, že letošní ostravský MAniFest bude poslední. O pár měsíců později se objevila informace, že to není tak úplně pravda. Nicméně MAniFest byl letos v tradičním provedení na tradičním místě (hospůdka "U Josefa" v Ostravě - Krásném Poli) opravdu naposled.

Několik bodů, které sice nestojí za vypíchnutí, ale já je vypíchnu :D:

Víte, jak to je....Japonsko je strašně coool. Do teď byly Japonské dny třeba tam, kde je aspoň nějaká japanistika...a najednou se to objeví v Ostravě.

A víte, kdo to pořádal? Sportovní klub! Nebyla jsem teda na výstavě, o které psala Ely, a ani na žádné přednášce, protože jim strašně trvalo odpovědět mi, kdo že to přednáší.

Byla jsem ale na workshopu japonských cukrovinek. Poplatek byl...50 Kč? (už si nepamatuji) a byla šance si u vchodu do místnosti v Ostravském muzeu zakoupit i nějaké Jp placky či podpořit nadaci policajtů.

Docela mě workshop pobavil, protože paní cukrářka nám hned na začátku oznámila, že to nikdy nedělala a že to trénovala kvůli téhle akci kus léta.
Workshop tedy spočíval v cca seznámení se se surovinami, popisem, jak udělat v mikrovlnce rýžové těsto a pak už jsme jen hnětli z toho předpřipraveného.

Aneb detailně o jednom ostravském conu, který byl letos totální poděl...a proč? Kdo ví? Každý tvrdí něco jiného a já jen shromažďuju informace. A tohle bude fakt nálož informací (strašně strašně strašně dlouhá).

Pro začátek... Ostrakon již běží 4. rokem. Upřímně mohu říct, že vzhledem k mé účasti na všech, ten první (resp. nultý) byl nejlepší. Pak začlo jít o...asi prachy? (Na tom nultém vyšli přesně na neziskovku, jak se sluší a patří.)

Nu a jdeme k představení jednotlivých orgů a jejich činnosti na Ostrakonu letos.
Hlavní organizátor Panda má zajišťovat hladký chod festivalu a dohled nad jeho organizací. Jsem si plně vědoma, že letos mu to fakt nešlo.
Festivalu vyhořelo místo konání (resp. se potopilo) a nové místo nalezla Nana (viz. později). Nové místo se mělo konat ve třech čajovnách. Horší prostory si nejde představit a přitom je v Ostravě šance organizovat to na 1 místě, které na ten víkend navíc nemělo program. (Tedy mělo maličky, ale jelikož oni podporují mladé projekty, tak domluva je tam přátelská.) ehm ehm... znáte Cooltour? To se mi to mluví, že? Ale orgové věděli, že se bude přesouvat už 5 dní před oficiálním zveřejněním tohoto faktu na FB stránkách.
Co dělal letos Max nevím :D a myslím, že on taky ne. Rozhodně ale přispíval na FB stránky Ostrakonu po celou dobu před konáním akce. To poznáte, když píše on...nejsou tam hrubky. Btw. projeďte si stránky Ostrakonu http://www.otaku-ostrava.cz/ostrakon/ hrubek tam je dost :D ehm..


Dark má na starosti přednášky. A já vím, že mu mám vždycky psát. Jaké pak bylo překvapení, když se lidé na FB stránkách dočetli, že mají opět psát Naně? Při posílání anotace jsem se ho ptala, co to má znamenat a sám nevěděl. (Kdo jí pak tímto zaúkoloval, kdo způsobil zmatek, že o přednášky psali jí i dlouholetému orgovi přednášek a programu?) Program byl zveřejněný 5 dnů před conem btw.

Mike poslední dva roky se stará o sponzory. O tuto činnost se tedy podělil s hlavním orgem Pandou, který ji vedl do té doby. Předtím byla největším sponzorem mamka jednoho našeho kamaráda (darovala něco do 5 000, víc fakt ne.) Teď si polepšili, ale řekla bych, že to není stále ono...(nezapomeňte koukat i na ty gramatické chyby :D !)
(((((Hlavním sponzorem je tedy Otaku Ostrava, z.s. (dříve o.s.). Peníze má nejspíš z příspěvků svých členů, kterými jsou orgové conu ("povinně") a poté banda děcek, která byla zlanařena na otaku srazech. Prostě podepsali s příslibem informovanosti ohledně srazů (nicmoc) a slevou na Ostrakon (50 Kč). Nebyli informování o stanovách, o tom, kdo tam rozhoduje, ničem... Podle mě to ani neví, že to existuje. To jen tak btw...))))

Před těmi 2 lety jsem zrovna psala na vysoké výzkum na firmy v M-S kraji, které někoho podporují (filantropie), a tak vím, koho oslovit. Nabídla jsem se...nebyl zájem. Tak si to užijte.


Nu a další várka orgů...

Já vím, že už je to skoro 4 týdny mimo, ale tak v zájmu zkouškového se k postnutí dostávám až teď. A taky v rámci prokrastinace slibuji, že do 3 dnů zveřejním i něco ze Slavconu. :D

Na AF jsem jela stánkovat do Craft Alley. Podle toho vypadaly i moje zavazadla.
Odjížděli jsme "hromadně" v pátek chvilku po 10. A jak jsem se krásně nervla na ČD, když jsem se dozvěděla, že zrovna když jsem objednávala skupinovku (protože nově od 6 a více lidí musíte zaslat ČD oficiální žádost o přesný počet lidí ve skupině 3 dny předem), tak měli výpadek systému. :-/
Tak ještě, že mám INkartu a tak či tak jsem jela levněji než zbytek.

Po vystoupení z vlaku jsme se šinuli hned na přeplněnou tramvaj, to tahání kufrů, cesta a vůbec mě úplně vyšťavila a ...nevypadala jsem nejlíp. Což mi připomíná, moc se za to omlouvám, jelikož jsem v tramvaji byla několikrát poznána. Díky díky, že mě čtete a moc moc se omlouvám, že se nelíčím a mám velkou pusu :D.

Po tom, co jsem ale dorazila na výstaviště, úspěšně prošla spodním vchodem, potlachala s Astrakem, našla svůj stůl a vůbec se se všemi přivítala, jsem se převlíkla do Vader loli sukně a vzala mé nové Vader triko a zbytek pátku seděla a seděla.

Se zpožděním po 2 týdnech a něco málo navíc, jsem se dokopala k sepsání bodového reportu ohledně conu zvaného Ostravský MAniFest. Normálně bych asi report o "chlastconu" nepsala, ale po letech se událo pár pro mě historických událostí, které se tam zase tak často nedějou. :D

V neděli ráno jsem si říkala: "O čem já asi ten report budu psát, když jsem celou dobu buď seděla za stánkem nebo kecala s lidmi?" Načež se mi dostalo odpovědi od Ely: "O jídle." Hmmm.... :D

Pátek
Na Natsu jsem jela velkou černou tramvají se žlutým pruhem, protože jsem vychytala jízdu za 99 Kč. Narovinu....už tím nikdy nejedu. Nepohodlné, malé a fungovaly dva záchody. Do samotné OA Svatoslavova jsme dorazili docela OK, až na to, že nám tramvaj nezastavila na Radnici, smůlka a trochu (dost) kopec.
V řadě čekajících na vstupní odbavení došlo k prvnímu a nejspíš i poslednímu komunikačnímu šumu. Zeptala jsem se, jestli můžu všechny předběhnout, když mám stánek a bylo mi řečeno "ne", někdo jiný o 5 minut později však řekl "ano", a tak jsem "profičela" s mega těžkým kufrem až do 1. patra, kde jsem si měla vybalit.

Pozn. V sobotu mi několik účastníků u stánku řeklo, že doposud nevěděli, že v 1. patře jsou taky nějaké stánky a mysleli, že jen v přízemí.

Po vybalení po mně cosi růžovovlasého a vysokého skočilo, hle Ely. Hned prošla do friendzone a vypůjčila mi knihu Made in Japan.
Většinu pátku jsem kecala s lidmi, kteří se u mě zastavili. S kamarády, kteří mě přišli vystřídat, abych mohla na záchod. A večer s yakuzáky a Veve (a jejíma holkama a přihlížejícím budoucím Manželem).

Noc byla klidná a fakt mě potěšilo, že v naší třídě 4.C leželi lidé na kraji, uprostřed se dalo pohybovat a vůbec nás tam nebylo přelidněno.

Sobota
Všichni mě strašili, jak je kafe z Maid kavárny málo kávové, ale se svým instantňákem jsem byla více než spokojená. Troufám si říct, že mi zachránil život. Stejně jako borůvkový muffin, který mi Ely věnovala na snídani.
Opět jsem vybalila stánek a opět kecala s hodně lidmi. A pak! Se nade mnou Ely slitovala podruhé a donesla mi ochutnávku taiyaki ze stánku Japonské domácí cukrárny.

--> Ochutnala jsem i daifuku, dango a další. Musím říct, že to bylo opravdu dobré. Knedlíčky měly správnou konzistenci, nebylo to přeslazené, jako když si je koupím v Japa shopu, akorát anko "pasta" nebyla dostatečně měkká.

Už je to víc než 2 týdny, co skončil ostravský con, zaměřený na Japonsko. Pořád jsem uvažovala, jestli napsat nebo nenapsat report. A z čeho taky? Buď jsem seděla u stánku a nebo přednášela.
.....Ne to zní hrozně....samozřejmě jsem i blbla a sem tam někde někoho obtěžovala (nejčastěji, aby mi dali heslo na wifinu - nedali, nebo našli jedinou volnou zásuvku....musela jsem dopsat přednášku :D).

Nicméně nehodlám tento con nijak subjektivně hodnotit, protože ......na conu můžeme najít 5 typů lidí:
1) Relevantní platící účastníci, kteří se starají jen o to, aby se pobavili, což jim má zajistit program a okolní osazenstvo
2) Přednášející, kteří se starají o své přednášky a účast na nich.
3) Prodávající, kteří se starají o svůj výdělek a tedy i příspěvek/poplatek conu.
4) Staffáci, kteří se starají, aby ti výše postavení měli klid v duši, a honorářem jim je vstup zadarmo.
5) ORGové, kteří buď něco dělají nebo nedělají nic.

Typy 1-4 můžeme dále dělit dle toho, jestli vztahy mezi orgy a skupinami 1-4 dobře znají (pohybují se v dané komunitě) nebo vztahy neznají.




Patřím do skupiny 2, 3 a jsem zapletená do vztahů, intrik a machinací.

Ale obecně:

Kromě přednášek, kterých bylo za dobu trvání conu (2,5 dne) 8 a promítání mezi nimi, proběhlo několik soutěží a Noční anime hra (nebo tak nějak se to jmenovalo). Byla takřka stejná jako loni. Indicie rozmístěné na podobných místech, podobné soutěžní stanoviště. Podle indícií se mělo tipnout slovo, které všichni znali, ale většina mozků uvažovala tak, že hledala něco konkrétního. Navíc to sedělo na víc věcí a za stížnost mě málem zase vybanovali :D (jako loni).

Tak a je tady můj report z čajového festivalu a nejen z něj :D.

Svátek čaje ještě běží - koná se i dnes, ale já jsem ho s panem D. navštívila včera (sobota 5.7.2014). Původně jsme se tak rozhodli, protože jsme chtěli jít na workshop lisování pu-erh, ale ten byl zpoplatněn 500 Kč, takže jsme se rozhodli, že na něj nepůjdeme, ale časový plán se nám už nechtěl měnit.

Vyrazili jsme v 9:49 z Ostravy hl.n. a v kupé s námi seděl jeden velmi zajímavý starší (70) pár. Muž celou dobu rýpal, ale nejspíš to byl jeho způsob humoru. Rozesmálo mě, když jsme stáli v Bohumíně na nádraží, on se díval z okna a povídá: "Co je to támhle? To je baba nebo chlap?" A žena odpovídá: "V dnešní době je to už jedno." :D

V Českém Těšíně jsme byli o půl 11 a měli více než hodinu čas se projít. Paradoxně jsme se nešli podívat na náměstí :( (bez ukázkového náměstí není město dokonalé), ale vyrazili rovnou přes hraniční řeku směr Góra zamkowa - Cieszyn. 

U zámku se nachází výstavní galerie (na fotce kousek napravo), skrze kterou jsme procházeli k nádvoří (kterému říkali "náměstí") zámku. Před vstupem jsou umístěny sytě růžové kusy plastu v podobě mini královského křesílka a velkého (s)(l)o(b)(s)a.

V galerii mě zaujaly návrhy postav počítačových her, zejména tento :3 :
Dva zastřešené stany - pro koncerty a workshopy + zahrádka se slunečníkami a místy k sezení uzpůsobených jako místa v čajovně.

 A samozřejmě kolem dokola spoustu obchodů zabývající se keramikou, čaji, alternativním oblečením a jídlem :3.

Hotaru bakery můžete najít v Praze na Ostrčilově náměstí, uprostřed parčíku v zeleně natřené bývalé budce trafostanice.
Na oficiální stránkách www.hotarubakery.com můžete předvídaně pozorovat, kdy mají otevřeno a že stále někoho shánějí na pozici prodejce/pekaře. Nemít žádnou brigádu a bydlet v Praze tak bych i do toho šla.

Majitelka si je vědoma, že tato pekárna je ojedinělá takže u dveří je cedulka NEFOTIT, a tak posledním místem, které mám vyfoceno je....
Zrovna z ní vycházel nějaký muž s velkou papírovou taškou, takže jsme byli poťouchle zvědaví, co tam asi najdeme.....

Zdravím,
mí věrní čtenáři, kteří kvůli nepřispívání článků, ještě neodešli.
3.6. mám státnice, tak na mě moc myslete! Státnice jsou důvodem mé neaktivity zde a taky na dalších stránkách. Mám se naučit 90 otázek a umím 30 :D. Pletou se mi vývoje, přístupy, paradigmata sociologie, psychologie, sociální politiky a sociální práce.

Ve chvílích prokrastinace...
Připravuji
 - článek o mém víkendu v Praze, zejména Veletrhu knih, výstavě Tima Burtona, nákupech japonských a korejských potravin atd.
 - článek o tom, co jsem si od posledního shopping postu koupila - knihy everywhere!
 - článek o vývoji mého tvoření
 - článek o inspirativních, zajímavých bloggerech, které jsem začala v poslední době sledovat

V dalších chvílích prokrastinace si hraju s hama beads, což jsou zažehlovací korálky. Je to úplná závislost a já tvořím a tvořím. A chystám je zařadit i do nabídky 4 z Tanku a pes - budou to postavičky ze Star Wars, Dr. WHo, Star Trek a od Tolkiena. :3
Prozatím malá ukázka :D
A v neposlední řadě píšu anotace k přednáškám na cony, které se chystají. Jsou to tedy:

Sponzorováno z mé vlastní kapsy!
Sledováním youtuberek jsem nějakou náhodou našla stránku http://candysan.com/, která obsahuje hromadu levných sladkostí z Japonska. Free shipping se nekoná - poštovné se platí dle váhy! Takže jsem napsala pár lidem okolo, jestli by si něco napůl neobjednali se mnou a nakonec do toho se mnou šla Saki!

31.3.2014 jsme si po dlouhém vybírání zakoupily každá 6 sladkostí. Ihned proběhla platba, která byla kolem 26 dolarů. Saki si objednávala hodně bonbonů a podle toho pak její částka vypadala.

4.4.2014 mi dorazil mail, že balíček byl odeslán (bez sledovacího čísla - nebudu platit víc přece).

Dnes 22.4. 2014 dorazil "small packet" ke mně domů. A small mi teda vůbec nepřipadá.

Tak konečně jsem našla můj zápisníček z výletu do Olomouce, kam jsem se vydala s mým panem D. "oslavit" Japonské jaro 2014.
Přednáška se jmenovala xXx věcí, které jste nechtěli vědět o Japonsku. Ráda bych Vám, kteří se nezúčastnili, ji krapet shrnula, ale ne snad tak moc, abych "chlapcům" sebrala autorská práva.

Přednášky se zúčastnilo odhadem 60 lidí, kteří mnohdy fakt vypadali, že studují filozofickou fakultu (snad to znáte). Na druhou stranu tam bylo i dost lidí, kteří měli na sobě nějaké poznávací znamení, které jen dokazovalo, že jsou s Japonskem vnitřně spjati. Z mého úhlu pohledu, nestudenta UPOLu, to bylo pro mě i setkání se "starými známými a dobrými".
Přednáška byla rozdělená do několika tématických bloků, které se sem tam mísily:

1) Záchody
- tento blog se věnoval hlavně hrám pro muže, když si odskočí, v aj. tzv game urinal. Tyto hry nejsou nijak inteligentní, jde prostě jen o to jedno. Vyčůrat ze sebe, co nejvíc, trefit se a vyhrát.

V zájmu refreshe mé Kawaii přednášky jsem se rozhodla zveřejnit několik skvělých stránek, které jsou pro nás dostupné a také několik těch, které bohužel pro naši zemičku dostupné nejsou.

1) Blippo - Japan & kawaii shop
Odkaz na jeho stránky najdete ZDE. Jde o e-shop(ale mají i kamenné prodejny) prodávající japonské časopisy, cukrovinky, doplňky a také nějaké ty plyšáky a zboží z papírnictví.
Velká výhoda nebo lákadlo je free worldwide shipping. Jasně, že nikdy není nic free a někde se to odrazí, ale momentálně tam probíhají -80% slevy, které jsou vážně dobré. Časopis KERA za 300 Kč? Not bad!

Prozatím jsem neobjednávala, ale už si brousím zuby a (bohužel až) po státnicích si snad konečně pořídím nějaký Sentimental circus nebo Gloomy bear-a ♥.

Určitě hodně věcí seženete levněji na ebay, ale zase ne tak široký sortiment.
2) Marimo Marshmallow Store
Marimo je e-shop přeprodávající japonské sladkosti. Odkaz zde
Poštovné se odvíjí od váhy zboží a může být zasláno se sledovacím číslem nebo bez (levnější varianta). V nějakém review jsem četla, že jsou ochotni napsat na balík menší cenu.
Rozhodně je lákavý výběr, ale to poštovné (17 dolarů) je zabíjející. Hodně věcí seženete levněji na ebay.
Osobně na tuto stránku chodím jen sledovat videa o přípravě sladkostí :D.
3) Kawaii box (neplést s kawaii monthly)

V tomto příběhu bude hlavní roli hrát kytice 13 růžových růži, kterou jsem dostala před odjezdem vlaku.
Tento čin byl vážně "logický" vzhledem k tomu, že jsme se domů měli vrátit za dalších 9 hodiny, kdy kytka bude snad už mrtvá.
Jeli jsme RegioJetem a snad poprvé po hooodně dlouhé době jsem byla se vším všudy spokojená. Stihla jsem se najíst i napít ještě 15 minut před Olomoucí, prostě zázrak.
Na hlavním nádraží v Olomouci, jsem zjistila, že máme ještě 40 minut čekání na další vlak směr Olomouc-Smetanovy sady, a tak jsem si šla koupit zkouškové čaje Tea shop, o kterých jsem Vám už říkala, že je chci vyzkoušet.
Poté jsem asi 10 minut hledali, jak jít na nástupiště č. 5, ze kterého nám jel vlak do ....

aneb jak bylo na Akiconu 2013 :D. POZOR!!! - Opravdu dlouhé a detailní.

Před Akiconem
Jak jinak než, že jsem nestíhala s balením a s přednáškou :D. Ve čtvrtek večer jsem dopsala, vytiskla papíry, došila poslední kousky k mému outfitu a nacpala do kufru tolik věcí, že doslova praskal ve švech (a to není nijak malinký).

Pátek
Musela jsem ráno na rehabilitace, ujel mi autobus, málem jsem nestihla RegioJet do Prahy, ale nakonec se zadařilo. Sedla jsem si do kupé, kde byl nějaký kluk se ségrou (starší), která měla dítě a do toho tam po tom klukovi lezla jeho přítelkyně. (Málem mu snědla nejen hlavu!)
Využila jsem jídla v RJ a dala jsem si jablkový koláč a 2x kafe Latté :). Zbytek osazenstva se tam doslova přecpalo. Vykoupili, co se dalo, pořád si slečna Ohryzávačka stěžovala na jídlo...a pak ten kluk vypil 5 piv (Svijany) a řádně to z něho táhlo.
Díky bohu si přisedla i další slečna, která trpěla jako já, o to víc, že seděla naproti a viděla zepředu ožužlávající se pár. Ten vystoupil v Pardubicích a zbytek cesty jsme vedly už jen příjemný rozhovor.

V Praze jsem byla v 14:30 (hodinové spoždění), nakoupila jsem si jídlo v Bille, abych neumřela hlady, zaposlouchala se 45 minut do hraní na klavír na nádraží a vyrazila pro několik surovin do Korea Martu.
Před KC Zahradou jsem byla v 16:30 a stála jsem "u vrátek". Fronta byla neskutečně dlouhá a ani to nebyla fronta. Konec tedy jo, ale vepředu se to kumulovalo.
Čekání ve frontě mi svou přítomností pomáhala zvládnout Rein a také přinesla informaci, že TAM ještě nikoho nepustili.
V momentě, kdy teda pustili a já se dostala ke dveřím, dostala jsem spěšné info, že jako PŘEDNÁŠEJÍCÍ mám jít tam a tam. Dostala jsem zelenou visačku. (Něco jako ORG :D). Ale věci jsem si do Zázemí dát nemohla. Aspoň jsem využila výtah a dorazila do Malého sálu už po okraj zaplněného, o tom jak jsem se prodírala s kufrem skrze chodby, kde si někdo z obou stran rozložil deky a spacáky, raději nemluvím. (A to jsem na sobě neměla Lolitu, ale civil!)
Po ubytování se hned za dveřmi s upozorněním, že na mě budou všichni padat. Jsem pobrala základní věci a šla hledat někoho známého. Známých tam bylo opravdu hodně!

Tento den jsem navštívila pouze přednášku od Myry a Alfréda - Jak se svléci v cosplayi a neurazit. (Viděla jsem sice kousek přednášky Yaoi očima akademiků od Angie, ale kromě velmi vychytaných obrázků "přistižených" hlavních filmových postav, jsem si udělala rozdíl mezi návštěvníky Akiconu a AF. -> Na AF u každého i mírně obdobně laděného obrázku vydávaly slečny orgasmické hrdelní zvuky, a zde se spíše objevilo "buuuuuuu".)Byla skvělá. Dobře udělaná, Alfréd si dal hledáním obrázku na stránkách Cosplaysdeviant určitě po nocích záležet. Bylo to připravené a zároveň improvizované. Ti dva spolu prostě ladí!

Vzhledem k mému spánkovému deficitu jsem po pokecu v šatně běžela v 22:30 spát. V malém sále se ještě hojně kecalo, ale byla jsem tak unavená, že jsem usla. Probuzení nastalo kolem 1 ráno, kdy se stále ještě svítilo, hodně lidí spalo a malá skupinka tam vykecávala. Záchranou byl Masuk, který (ačkoliv už o tom ani neví) zhasnul! Ozvalo se protestování od kecací skupinky, tak jsem to nevydržela a řekla jim svoje! A byl klid....a spalo se :).

Sobota

V poslední době se mi toho docela dost nahromadilo. Ve volných chvílích skenuju knížky na bakalářku (v polštině), píšu přednášku na Akicon a morduju se se seminárkama.

"Daleko" od domova, moje duše pomalu, ale jistě chřadne. Chybí mi konverzace na úrovni, v jazyce, ve kterém se dokážu projevit, a také nějaká ta kultura. To poslední jsem se rozhodla napravit a hned 4x.

Co tedy bylo hlavním žrádlem (žrádlo -> překroucené "Źródło" (čteno žrůdlo)= zdroj) pro mou zanedbanou duši?

1) Přednáška na Institutu sztuki s mistrzem valki mieczem IWAKUMA TSUTOMU
Česky - přednáška na institutu Umění s mistrem války mečem IT :)

Čekala jsem, že se dozvím něco nového, ale bohužel. Povětšinou šlo jen o prezentaci této osoby. Byl nám sice puštěný nějaký krátký film, který ukazoval obřad čaje, souboj mečem a očistu, ale já si z toho pamatuju jen kousek. Mnohem víc mě zaujalo křeslo, na kterém byla přišita hromada malých (ostře) růžových polštářků, a já v něm v půlce této přednášky usnula :D.

2) Sushi restaurace