Pařba desetiletí

aneb jak bylo na Akiconu 2013 :D. POZOR!!! - Opravdu dlouhé a detailní.

Před Akiconem
Jak jinak než, že jsem nestíhala s balením a s přednáškou :D. Ve čtvrtek večer jsem dopsala, vytiskla papíry, došila poslední kousky k mému outfitu a nacpala do kufru tolik věcí, že doslova praskal ve švech (a to není nijak malinký).

Pátek
Musela jsem ráno na rehabilitace, ujel mi autobus, málem jsem nestihla RegioJet do Prahy, ale nakonec se zadařilo. Sedla jsem si do kupé, kde byl nějaký kluk se ségrou (starší), která měla dítě a do toho tam po tom klukovi lezla jeho přítelkyně. (Málem mu snědla nejen hlavu!)
Využila jsem jídla v RJ a dala jsem si jablkový koláč a 2x kafe Latté :). Zbytek osazenstva se tam doslova přecpalo. Vykoupili, co se dalo, pořád si slečna Ohryzávačka stěžovala na jídlo...a pak ten kluk vypil 5 piv (Svijany) a řádně to z něho táhlo.
Díky bohu si přisedla i další slečna, která trpěla jako já, o to víc, že seděla naproti a viděla zepředu ožužlávající se pár. Ten vystoupil v Pardubicích a zbytek cesty jsme vedly už jen příjemný rozhovor.

V Praze jsem byla v 14:30 (hodinové spoždění), nakoupila jsem si jídlo v Bille, abych neumřela hlady, zaposlouchala se 45 minut do hraní na klavír na nádraží a vyrazila pro několik surovin do Korea Martu.
Před KC Zahradou jsem byla v 16:30 a stála jsem "u vrátek". Fronta byla neskutečně dlouhá a ani to nebyla fronta. Konec tedy jo, ale vepředu se to kumulovalo.
Čekání ve frontě mi svou přítomností pomáhala zvládnout Rein a také přinesla informaci, že TAM ještě nikoho nepustili.
V momentě, kdy teda pustili a já se dostala ke dveřím, dostala jsem spěšné info, že jako PŘEDNÁŠEJÍCÍ mám jít tam a tam. Dostala jsem zelenou visačku. (Něco jako ORG :D). Ale věci jsem si do Zázemí dát nemohla. Aspoň jsem využila výtah a dorazila do Malého sálu už po okraj zaplněného, o tom jak jsem se prodírala s kufrem skrze chodby, kde si někdo z obou stran rozložil deky a spacáky, raději nemluvím. (A to jsem na sobě neměla Lolitu, ale civil!)
Po ubytování se hned za dveřmi s upozorněním, že na mě budou všichni padat. Jsem pobrala základní věci a šla hledat někoho známého. Známých tam bylo opravdu hodně!

Tento den jsem navštívila pouze přednášku od Myry a Alfréda - Jak se svléci v cosplayi a neurazit. (Viděla jsem sice kousek přednášky Yaoi očima akademiků od Angie, ale kromě velmi vychytaných obrázků "přistižených" hlavních filmových postav, jsem si udělala rozdíl mezi návštěvníky Akiconu a AF. -> Na AF u každého i mírně obdobně laděného obrázku vydávaly slečny orgasmické hrdelní zvuky, a zde se spíše objevilo "buuuuuuu".)Byla skvělá. Dobře udělaná, Alfréd si dal hledáním obrázku na stránkách Cosplaysdeviant určitě po nocích záležet. Bylo to připravené a zároveň improvizované. Ti dva spolu prostě ladí!

Vzhledem k mému spánkovému deficitu jsem po pokecu v šatně běžela v 22:30 spát. V malém sále se ještě hojně kecalo, ale byla jsem tak unavená, že jsem usla. Probuzení nastalo kolem 1 ráno, kdy se stále ještě svítilo, hodně lidí spalo a malá skupinka tam vykecávala. Záchranou byl Masuk, který (ačkoliv už o tom ani neví) zhasnul! Ozvalo se protestování od kecací skupinky, tak jsem to nevydržela a řekla jim svoje! A byl klid....a spalo se :).

Sobota

Probít se do sprch byl nadlidský úkol, obléct lolitu v přeplněné šatně už tak pak hrozné nebylo.
Ranní workshop - Příprava kávy - byl naprosto GENIÁLNÍ nápad! Přišla jsem sice až při druhém kole přípravy káv (nestihla jsem první dvě), ale i tak si myslím, že byly nejlepší :D. Ochutnala jsem kávu se Salkem, ale mnohem více mi chutnala klasická arabská, dolitá našlehaným mlékem a NAVÍC! nám byl zapůjčen i karamel a lžička, a tak jsem si po mé mléčné pěně kreslila :3
Ke kávě se podávaly ručně pečené sušenky s oříškama (ten RECEPT prostě musím mít !!!) a domácí marshmallow - speciální Akiconovské (růžovo zelené) mi vůbec nechutnaly, přirovnala bych to k prostředku na mytí nádobí JAR, ale kávové skvěle ladily.

Poté jsem se šla podívat na pěveckou soutěž AJ-DO-RU. Společnost mi dělala Mitsuki, která se bohužel nestihla přihlásit pro velký zájem. Doufám, že příští rok to stihne, protože některé dámy (ano, soutěžily pouze dámy) se rozhodly, že nás to bude bolet. Zejména na porotě (Grekovi) šlo vidět utrpení. Ale objevily se světlé chvilky.

 Moje ouška utrpěla, ale naopak několikrát si poslechla i velmi pěknou hudbu.

Druhé kolo jsem již nevydržela, a tak jsem šla ohlušit jiné lidi na Karaoke. Songy víkendu se stávají: Truly, Madly, Deeply Do a My girl.
Chtěla jsem jít na přednášku od Shany o Lolita komunitě v ČR i mimo ní, ale po 10 minutách, kdy měla začít, se nám přišel Grek omluvit (čehož si cením), že je Shana nemocná, a tak přednáška nebude. Okamžitě byla nahrazená jinou, ale to se mi nelíbilo, takže jsem šla zkoušet vymoženosti Hopskárny.

Poté jsem se nechala ukecat od Veve na přednášku Ach, ten náš fansub - (Astrak a edison). Nepochybuji, že byla určitě fajn, ale já jsem na ní usla. Nicméně jsem viděla posledních 15 minut a ty mě pobavily :D
Po vypití energeťáku, pokecání na šatně, karaoke a krátkého focení, jsem se vydala v kabátě směr VEN a vrátila se až kolem 22 hodiny, kdy mi umrzávaly nožičky. Co jsme dělali venku, to se snad asi na blog Lolity nehodí popisovat. Nicméně bílé od Rein bylo nejlepší. Uvnitř se hromadně pokračovalo, a když jsem si šla pro pár věcí do Malého sálu, už tam několik lidí poklidně spinkalo a další se chystali. Takže si nejsem vědoma, že by byli rušeni něčím, co se dělo dole.
Asi do 2 do rána jsme střídavě kecali s lidmi okolo, zpívali Poupátko a viděli "legendární výtah" o několika polonahých mužích, kteří jezdili nahoru a dolů, zastavovali na každém patře a při zpěvu YMCA se velmi zajímavě kroutili.

(mám i reálnou fotku, ale blog podléhá cenzuře :D)

Kluci si vybojovali první místo v žebříčku, O ČEM SE NEJVÍC MLUVILO. 2. místo obsadil Christof a 3. - události na záchodech.

Neděle

Vstávala jsem v 8 ráno. Hodinu jsem se probírala. Měla jsem 2 hodiny na NAUČENÍ SE mé přednášky a POPRAVKY. Napadla mě velká úvaha o tom, že by bylo lepší mít Přípravu kávy v neděli...na zpravení.

Stihla jsem ještě kus přednášky od Astraka - Kde se vzalo Tohou, která byla přede mnou a mírně jsem se uklidňovala tím, že bych taky mohla mít několik židlí volných.

Opak byl pravdou. Měla jsem návštěvníky na židlích, na zemí a dokonce stáli i u oken. 10 minut mi přeskakoval hlas, ale snad to přežili. Jak to shrnout? Myslím si, že se pobavili, došlo k přiznání, že zjistili i něco nového.....a navíc byla přednáška plná roztomilých zajíčků - tomu přece nesmí nikdo odolat!

Po (snad) úspěchu následovalo balení a loučení, s tím že rozkopaná Praha mi nedovolila stihnout RegioJet zpět a nikdo mi to u nich nezvedal, tak mi jen tak propadlo víc než 200 Kč.

Nakonec jsem byla ale ráda, unavená, se spoustou zážitků. 

Táta měl hodinu a půl zpoždění, aby pro mě přijel na nádraží, a tak jsem zhodnocovala a přehodnocovala....a došla k pár názorům.

Ten hlavní zní: UŽ NIKDY (nebo aspoň hodně dlouho) NECHCI VIDĚT, SLYŠET, ČÍST - KOBLIHY! (Každý návštěvník měl koblihu zdarma + orgové jich měli víc...a už fakt nikdy fuj BLE BLE BL - na příště by měli vymyslet třeba toasty, které byly v bufetu předražené jako VŠECKO).

PS: Jsem moc ráda, že jsem poznala osobně Etsu a Miu! A děkuji všem, kteří mi dělali společnost či pochválili lodičku, sukni atd. :)