Natsucon 2014

V neděli ráno jsem si říkala: "O čem já asi ten report budu psát, když jsem celou dobu buď seděla za stánkem nebo kecala s lidmi?" Načež se mi dostalo odpovědi od Ely: "O jídle." Hmmm.... :D

Pátek
Na Natsu jsem jela velkou černou tramvají se žlutým pruhem, protože jsem vychytala jízdu za 99 Kč. Narovinu....už tím nikdy nejedu. Nepohodlné, malé a fungovaly dva záchody. Do samotné OA Svatoslavova jsme dorazili docela OK, až na to, že nám tramvaj nezastavila na Radnici, smůlka a trochu (dost) kopec.
V řadě čekajících na vstupní odbavení došlo k prvnímu a nejspíš i poslednímu komunikačnímu šumu. Zeptala jsem se, jestli můžu všechny předběhnout, když mám stánek a bylo mi řečeno "ne", někdo jiný o 5 minut později však řekl "ano", a tak jsem "profičela" s mega těžkým kufrem až do 1. patra, kde jsem si měla vybalit.

Pozn. V sobotu mi několik účastníků u stánku řeklo, že doposud nevěděli, že v 1. patře jsou taky nějaké stánky a mysleli, že jen v přízemí.

Po vybalení po mně cosi růžovovlasého a vysokého skočilo, hle Ely. Hned prošla do friendzone a vypůjčila mi knihu Made in Japan.
Většinu pátku jsem kecala s lidmi, kteří se u mě zastavili. S kamarády, kteří mě přišli vystřídat, abych mohla na záchod. A večer s yakuzáky a Veve (a jejíma holkama a přihlížejícím budoucím Manželem).

Noc byla klidná a fakt mě potěšilo, že v naší třídě 4.C leželi lidé na kraji, uprostřed se dalo pohybovat a vůbec nás tam nebylo přelidněno.

Sobota
Všichni mě strašili, jak je kafe z Maid kavárny málo kávové, ale se svým instantňákem jsem byla více než spokojená. Troufám si říct, že mi zachránil život. Stejně jako borůvkový muffin, který mi Ely věnovala na snídani.
Opět jsem vybalila stánek a opět kecala s hodně lidmi. A pak! Se nade mnou Ely slitovala podruhé a donesla mi ochutnávku taiyaki ze stánku Japonské domácí cukrárny.

--> Ochutnala jsem i daifuku, dango a další. Musím říct, že to bylo opravdu dobré. Knedlíčky měly správnou konzistenci, nebylo to přeslazené, jako když si je koupím v Japa shopu, akorát anko "pasta" nebyla dostatečně měkká.



U stánku se stavila i Kůzle. Konečně další osobní setkání.
Kolem 2. hodiny jsem si odpřednášela svoje, v sedě, za stolem. Přiznávám. Prostě to jinak nešlo. Na jednom slejdu mám takřka vždy strašně moc "ťukání" při překlikávání obrázků a "klikač" dostupný nebyl. Pouze mi bylo řečeno, že si mohu zkusit nějakého najít. (Což mi připomíná, že co se týče klíkačů, tak jsem se loni na Akiconu měla jako v ráji. Slečna byla hotovej profesionál.)

Za dalších pár hodin jsem  zabalila stánek a rozhodla se dělat křoví na obědě s Veve a jejím bM. Do Rodinné bašty (nebo tak nějak) mě už taky nikdo nedostane.
Hezky napapkaná jsem si šla zkusit Oculus (virtuální realitu), konkr. horskou dráhu. Zavírala jsem oči a jezdila nožičkama po podlaze, ale to nebylo nic oproti "hře" the Chair, kde jsem se snad polovinu času modlila, ať už to skončí, protože se mi nehorázně točila hlava. :D (Mohli by vymyslet nějaký headset pro slepé brejlouny jako jsem já.)

Večer se blížil a já jsem opět jako minulou noc rezignovala na hospodu (bože! jsem to ale stará). Místo toho, jsem se zachumlala do spacáku a rozhodla se číst výše zmíněnou knihu Made in Japan. Vybavuji si, že jsem přečetla všechny jména a tituly lidí, kteří se na ni podíleli, asi 2 stránky o tom, jak někdo potkal na cestě do Jp otaku asociální kluky a pak jsem usnula. (Stále se obávám, jestli jsem slinou neposkvrnila Elyinu knihu.)

Neděle
Raní sprcha dopadla hrozně. Ledová voda, komplet vytopené obě místnosti, nemožnost si někam odložit oblečení a smrad mísícího se sprcháče a nedaleko uskladněné hromady odpadků. Narozdíl od kamarádky jsem si nebyla schopná umýt vlasy.
Lolita burza, na kterou jsem se chystala, byla k nenalezení. Konečně nalezena a skoro ani noha. Několik párů nožek se sice nakonec objevilo, ale nic moc. (Toto se řešilo na Ukončení a nehodlám to víc rozmazávat.)
Šla jsem tedy "otestovat" Maid kavárnu LIVE.

Objednala jsem si instantňák, zázvorku a palačinky s nutellou. Kafe byl (snad) zasloužený elixír jako předchozí den, zázvorka nic moc, ale palačinky naprosto úžasné, až jsem je skoro nedostala všechny do sebe.

Přesunula jsem se opět k yakuzáckému stanovišti, kde jsem doplňovala energii mému noťásku a dofocovala poslední snímky z knihy na přednášku.
Když už to bylo všechno za mnou, vecpala jsem se k Leii a ostatním do auta, kteří se rozhodli jet na oběd do SAPY. Napadá mě, že jízda autem byla vlastně to nejzábavnější, co jsem na Natsu zažila :D. 5 dospělých zadků naskládaných v jednom autě byl opravdu zážitek.

(Když tak nad tím uvažuju, celý Natsu byl pro mě tak trochu o zadcích .... viz.

 )

V Sapě jsme docela dlouho parkovali a byl odřen výfuk stejně jako ten chodník pod ním. Na jídlo jsme šli do nějaké "restaurace" (čtěte oranžové budky, kde měli jen jedno jídlo), která je prý vyhlášená a všichni si jí chválí.

Bylo to moc dobré (a stálo 100 Kč), ale nebyla jsem schopná to zbouchat celé. Po obědě jsme se ještě prošli několika stánky a marketem. (Fotky toho, co jsem si koupila, jsou na konci článku.)

Stihli jsme se vrátit na Ukončení. Vlastně jsem viděla ještě konec Kung-fu Pandy, když jsem se snažila si příhodně zaparkovat v tělocvičně kufr.

Ukončení -  jediný kus programu, který jsem viděla (muhahahaaa :D), bylo fajn. Takové "rodinné" poklábosení. Všechno to působilo, po výtkách, tak nadějně do příštího roku. Takže se opět snad, doufám, další rok uvidíme.

Než jsem opustila OA, dala jsem si v Matcha stánku pitíčko, se kterým tam všichni chodili.

Byl to "matcha" "drink" (dle libosti horký nebo studený) s kapkou sirupu. Ucucla jsem bezinkového od Serity a bylo to na poblití. Nicméně mi doporučila mango, tak jsem svou 50 kačku obětovala, i když jsem částečně věděla do čeho jdu.

Pozn. pro nepolíbené: Tato firma "matchatea" je sice supr čupr extra známá, protože dodává matchu i do Mixitu, ale zas to není taková ta pravá matcha z Jp. Když si přečtete podrobně jejich popisky, tak země původu je Čína, a tak to i chutná.

K tomu si přidejte mango sirup. Neříkám, že to bylo špatné. Rozhodně to ovšem nebylo dobré. Jakási chuť "matchi" se objevila jako dojezd, jinak samé slabé mango v něčem teplém zeleném.

 (Fotky byly pořízeny na WC u registrace, které jsem objevila až po Ukončení :D).

Co jsem si přivezla domů z Natsuconu?

No...vlastně Caramel Macchiato, koupené v Sapě ne...to padlo ve vlaku. (Cena 10 Kč).

 AnimeFestní vějíř, který mi vecpali spolu s Programem u registrace. Paradoxně jsem ani jedno za celou dobu nepotřebovala, ale za Program jsem byla ráda.
Nápoj Aloe Vera s brusinkami (cca 15 Kč), sezamové mochi (60 Kč) a  lízátko záchod (5 Kč) také koupené v Sapě.

(To malé růžové nahoře je můj onigiri box sloužící jako pokladnička mého stánku.)

Nějaké to shrnutí na závěr:

Program - tam jsem nebyla, ale několik lidí mi málem urvalo ruku, když popisovali, jak hrozná byla Yuri přednáška. Na Funsubovské přednášce bylo tak narváno, až bylo nedýchatelno a museli vylepit zákaz vstupu na dveře. Všichni si chválili AMW Peklo, které jsem konečně zpětně viděla a byla jsem mrtvá smíchy. Ely mi popisovala, jak epicky vypadal Grek na workshopu ohledně přijímání/nepříjímání přednášek na Akicon. (To mi bylo líto, že jsem nestihla, protože jsem si zrovna v tu dobu kousala nehty, aby mě vzali s mou mimotechnickou a nevědní přednáškou. A jo, nakonec vzali :) .)

Prostory - Je to škola! Co dodat. Přítomnost výtahu by neuškodila :D. Třídy byly fajn. Řešení chodeb a stánků už tak slavné nebylo. (Ale nijak zvlášť mi to nevadí, jak jsem řekla, je to škola :)).

Lidi a orgové - Všichni byli fajn. Žádný konflikt, neshody. Conem údajně prošlo docela dost lidí, ale stejně mi to přišlo docela komorní, asi vzhledem k nabitému programu a přítomnosti starých známých a taky faktu, že cosplayeři lenošili v přilehlém parčíku.

Jídlo - dostatečné. Pořád jsem někoho viděla s hranolkama. V okolí se dalo najíst. Byla tam Maid kavárna, kterou např. na Akiconu v Zahradě nemůžete potkat, protože tam mají předražený Zahradní bufet. Dozajista hodně lidí ocenilo přítomnost Japonské domácí cukrárny. Ráno (asi v neděli) jsem ještě u infostánku zahlídla stánek s  hmmm... bento? Za 80 Kč rýže a zázvor - žádné maso, nic. Pak bar s "matchou" a stánek Japamanie, kde nevím, jestli měli nějakou hotovku, protože jsem se prostě první dny nehla z místa.

Po tom, co jsem dojela domů a konečně se okoupala v teplé vodě, jsem došla k názoru, že jsem se vrátila spokojená a tak by to mělo být.

Děkuji všem, kteří se na Natsuconu podíleli, lidem, kteří si se mnou chodili povídat na stánek, a Hitomi, která si nechala ošahat šaty a kouknout na spodničku.