1) Nesnáším pohřby !
Většinou na ně nechodím ani když umře někdo z rodiny. Pravda, u nejbližší jo, ale neskutečně trpím. Vzpomínám si, když umřel děda (bylo mi kolem 4-5 let) a viděla jsem fotky z otevřené rakve v márnici. Od té doby se mi zdálo po nocích, že máme ve sklepě krematorium a táta s dědou (živým) tam nosí rakve. Pak v mých pubertálních počátcích umřely 2 pra-tety. U jedné přímo uprostřed kostela před obřadem zjistili, že ji lékaři udělali pitvu hlavy (a neřekli nám o tom). Zjistili to u toho když ji zvedali hlavu a tam byly ty jizvy a jakoby "prázdno", viděla jsem to z první lavice.
Dne 9.9. 2013 mi umřel (otaku)kamarád ve věku čerstvých 18 let. Viděla jsem ho naposled na oslavě mých narozenin. Zítra jdeme na pohřeb a já se zase neuvěřitelně bojím. Budu stát vzadu a k rakvi ani nečichnu, chci si stále pamatovat jaký byl a to jak jsem naopak jej a jeho teplé tělo objala.
2) Nesnáším houbaření + úchylka na Bedly
Připadá mi to nudné a zdlouhavé a taky nemám ráda společnost mé rodiny :D. Každopádně když jsem se byla "cvičně" projet autem, tak jsme několik hub našli. Během chvilky na jednom místě více než 10l kýbl.
Nutno podotknout, že je ráda jím.
Nejraději, ovšem ale ne chuťově, mám ráda Jedly Bedly. Přijdou mi jako vrchol krásy mezi houbami. Jsou tak ...jak Vám to jen vysvětlit?? ...hmm... tak SHIRO, mají krásnou dlouhou nohu a klobouček a taky pěknou "kraječku". Jednou mi naši domu přivezli Bedlu na obrovsky dlouhé noze. Byla skoro jako malý deštník, byla jsem vážně nadšená a málem jsem ji nesnědla :D.
(Následují mé úlovky Bedel.)
Houbaříte? Jak zpracováváte houby? Jíte houby?
Od podepsání smlouvy s polskou univerzitou, o kterém jsem Vás informovala, chytla jsem první a druhou "mízu" a trávím dny hledáním japa a korea shopů v Polsku, obchody s látkami, obchody s kreativními potřebami, kulturních akci a cokoliv spojeného s Japonskem či mými jinými zájmy. Nevěřily byste, kolik jsem toho našla. Snad v říjnu uvěříte.
Mimoto jsem se rozhodla si koupit svůj PRVNÍ BRAND od (překvapivě) polské švadlenky Lady Sloth. Bude to ještě nářez. :D
4) Úchylové
Ačkoliv ještě nemám bakalářku (a opět jsem ve skluzu), uvažuji, co psát jako diplomku :D. Prostě mě ta sociální psychopatologie fakt bere. Napsalo mi pár pánů, jestli bych jim neposlala ponožky, tak si říkám WHY NOT? :D
Jaký máte na fetišisty a obchod s nimi názor?
Ach, to je mi líto :( Upřímnou soustrast.
OdpovědětVymazatS tím kamarádek je mi to líto, musí to pro Tebe být strašný :-(
OdpovědětVymazatA jinak z pohřbů fobii nemám, sice mě rozpláčou, ale řekla bych, že je prožívám úplně standartně. Houbaření mi nevadí, ale houby nejím, takže mi stačí procházet se po lese :D
A to Polsko a šaty Ti závidím a držím Ti palce, aby se Ti tam líbilo :-)
Já jsem normálně nebrečící necita :D takže prožívání u mě moc normální není :D. A jí normálně vegetariáni houby? (když to tak vezmeme že jsou bio a že v nich nějaké to "maso" žije :D). Děkuji, snad to tam přežiju :D
VymazatTvého kamaráda mi je líto.Já jsem zatím na žádném pohřbu nebyla, ale no myslím si, že by to pro mně bylo tak trochu stresující.
OdpovědětVymazatZ toho jdou vyvodit 2 věcí: 1) prostě na pohřby nechodíš, 2) nikdo kolem tebe neumírá. Pokud je správně ta druhá, pak jsi šťastný člověk :)))
Vymazat1) To je mi hrozně moc líto! *hug*
OdpovědětVymazatNa pohřbu jsem naštěstí nikdy nebyla, ale chápu, že to musí být hrozné :(
2) A to já zase houby ráda sbírám a nerada jím :)
Děkuji za virtuální objetí. Nakonec bylo i potřeba.
VymazatS houbami to máš jako moje mladší sestra :D.
1) Na pohřby nechodím, nemám to prostředí ráda. Když už musím jít (úmrtí v blízké rodině), nedělá mi to dobře. Sama tam nedokážu uronit slzu stejně jako ty, i přesto že jsem dotyčnou osobu měla moc ráda (před dvěma roky mi umřel milovaný dědeček). U mě je ta nechuť spojená s tím, že je pro mě moc bolestivé vidět plakat rodiče a sestru. -.- Navíc nesnáším chození na pohřby, které jsou dělané podle podle náboženství. (ještěže děda si před smrtí přál, že rozhodně nechce pohřeb v kostele - měl to normálně ve smuteční síni a měl to moc pěkné)
OdpovědětVymazatUpřímnou soustrast za kamaráda. Je to o to smutnější, že byl tak moc mladý. :(
02) Na houby nechodím. V dětství se mi to zprotivilo, protože jsem to měla zakódované v paměti tak, že nás taťka tahal po lese a mě z toho bolely nohy. XD Místo toho jsem si chtěla sednout do té jemné lesní trávy a koukat, kde co lítá nebo sbírat lesní plody. :D
Co se týče jídla, tak jako vegetarián je v jídelníčku mám, ale musím na ně mít chuť. :)
A co se vzhledu týče, tak se mi moc líbí. Zvlášť, když je vidím přímo v lese, jak si rostou, jsou barevné a voní. :)
Kamarád to nakonec měl taky ve smuteční síni. Měla jsem mírné deprese z jeho rakve, která byla vůči jeho výšce fakt malinká (ještě než odjela do ohně). Bylo to docela pěkné. Ani jsme se tam všichni nevešli. Každopádně ta daná smuteční síň má děsný vkus na hudbu a ta paní, která o něm mluvila (a NEZNALA HO) byla jako uspávač hadů. Děkuji.
VymazatZakódované to máme úplně stejně :D O tom vzhledu jsi to napsala tak hezky, pomalu se přestávám cítit tak hodně divně, když o tom s někým mluvím (jak jsem nadšená z Bedlí :D).
Ok, tak když ostatní chodí na houby, my dvě si někdy zajdeme do lesa a budeme se kochat tou nádherou. :D
VymazatPohřby jsou pro mě neuvěřitelně stresová záležitost (ale pro koho také ne), ta stísněná atmosféra, všudypřítomný smutek, ,nervozita a kolikrát i zoufalství..ach jo, upřímnou soustrast, je mi to moc líto kamaráda, ač jsem ho neznala :(
OdpovědětVymazatJinak já houbaření mám moc ráda,ale je to způsobeno tím,že jako malý jsme aktivně chodili na houby skoro pořád a tak nějak jsem si to oblíbila..pravda,že jsem tam teď tak 7 let nebyla,takže se to možná změnilo.
Jinak jsem moc zvědavá na výrobky Lady Sloth..moc se mi vždy líbily,ale nikdy se mi za ně nechtělo utrácet :D
A co se týče těch fetišistů..já proti tomu vůbec nic nemám :D
Naprosto souhlasím...nejvíce stresové je vidět jak ostatní blízcí jsou "na dně". Děkuji.
VymazatDost obdivuju, že u tebe se časté houbaření prolnulo do pozitiva a neskončilo negativně.
Není utrácení jako utrácení, mě se zase moc nechce utrácet za jiné brandy :D Vím, že se to řešilo i na Přiznáních. "Kolik je člověk schopen dát, za kus, který bude mít jen několik lidí na světě na sobě?" Já jsem obětovala svých 76 dolarů (i s poštovným) a nepředpokládám, že tenhle kousek bude hromadně vyráběný. :) (i když teď si říkám, že to bylo dost nerozvážně, protože k němu nemám boty :D)