Ze života Figurky

Před 2 týdny jsem měla narozeniny a dostala jsem spoustu krásných dárků od mých přátel. (O některých dalších si ještě přečtete :D.) Opět jsem dostala balík i od Gudrun, se kterou si vyměňujeme dárky a psaní několikrát za rok. :)

Gudrun opět vymyslela naprosto skvělý balíček a to psala, že na to měla opravdu krátkou dobu! Celý balíček Vám dnes neukážu, pouze 1 věc z něj. Je to DENÍK a ačkoli jich mám teď opravdu hodně v zásobě, tenhle...TENHLE je prostě naprosto jedinečný. (A když říkám naprosto, myslím tím NAPROSTO - každý kus je originál.)

Koncept vymyslel Kučin a co nejvíce nejsrozumitelnějšího si o něm můžete přečíst >ZDE< .

Ve zkratce: Recykluje. Tento (a další) deník je komplet zrecyklovaný, navrch nasprejovaný s motivem Kučina dle jeho vlastní šablony. Zvenčí (zvrchu) třeba vypadá několik kusů stejně, ale uvnitř to tak není. Nemůžete přece najít stejné staré pohledy, staré fotky, útržky z knih atd.

A tak Vás zvu na návštěvu do mého deníku (zatím nepopsaného). Jdeme se prolistovat životem!


Doufám, že jste si to užili stejně jako já. Dýchla na Vás inspirace, pocit zajímat se o něco jiného...o něco víc.

Napište mi, prosím, do komentářů, jak se Vám tato myšlenka a třeba i můj deník líbí. Děkuji :)

Říkala jsem si, že je to tu takové pustoprázdné, a tak by možná někoho z celého širého vesmíru zajímalo, co se u mě změnilo za poslední půlrok. Aneb věci, o kterých jsem nepsala.

* Stále studuji Arteterapii v Brně pod Pedagogickou fakultou. A ještě mi 1 rok zbývá. Docela mě štve tamní studijní oddělení, protože "se mi ozvou až bude karta studenta hotová" a ještě se neozvali. :D Taky jsem poprvé v životě podlézala bránu. Jsem na všech kamerách, odřela jsem si nohy (i silonky) a stejně to kvůli velikostí prsou nepodlezla. (Taky jsem dostala seřváno, že jsem nekontaktovala o odemknutí žádnou ze svých spolužaček...kontaktovala, ale během vyučování si všechny vyply zvonění. Logic -_-)



* Dokončila jsem poslední ročník magisterského studia v Opavě, ale z osobních důvodů jsem nešla ke státnicím a půjdu až za rok. Uklidňuju se tím, že nejsem flákač, když mám všechny předměty hotové. Na druhou stranu, když nemusím chodit do školy, bojím se, že zapomenu odevzdat nějaké důležité administrativní lejstra a budu mít po ptákách.

* Mám PRÁCÍ! A V OBORU! Od března dělám...na dohodu (jinak to prostě s 2 VŠ nešlo) ve Slezské Diakonii a jsem happy jak 2 grepy.

*Dohání resty*

Zdravím, je březen a brzy vyjde nové číslo Sličné Antonie, kde si kromě jiného počtete o uplynulých lolita srazech včetně tohoto. Tuším, že článek sepsala Mitsu (jedna z organizátorek), a tak bych jej ráda napsala i ze svého pohledu.

Sraz se konal 5. 12. 2015. Byl to můj jediný oficiální Vánoční sraz v tomto roce (samozřejmě jsme měly i malý ostravský, ale nebyl tak velký jako Praha-Brno-Olomouc). Do této doby jsem měla zkušenost jen s jedním vánočním srazem, a to pražským z r. 2014.

Místo konání byla kavárna Podnebí, rezervovaná na můj tip, který se ale nakonec ukázal jako docela špatný. Protože nás bylo hodně s hodně velkými spodničkami, foto koutkem a nákupním koutkem.
Nicméně se celá akce vydařila, strašně jsem si ji užila a hodlám všechny brněnské organizátorky velebit do alelúja.



A jak to tedy probíhalo?

Tak jsme to obnovily! Konečně zase jde chodit na lolita srazy i v Ostravě. Předtím sice šlo taky, ale moc lidí se nescházelo a pak to vypadalo dost elitářsky. (A že o tom padlo nejedno přiznání na Zpovědnici.)

Zatím....jsme se sešly 3x, ale už to stačí na to vědět, že budeme pokračovat! :)

První sraz proběhl ještě v létě. Konal se v čajovně U Srýho, kde je opravdu velký a pohodlný prostor a také dobré pití. Bohužel byla zaznamenána absence jídla, takže další sraz se konal jinde.
Nicméně slečna, která nás obsluhovala byla moooc milá, vyfotila si nás a nabídla, že nás vyfotí všechny.

To abyste věděli, že i když o tom už moc nekecám a po conech chodím spíš v geek trikách (Vader na Natsuconu), tak pořád lolitím.....pokud tomu jde tak říkat :D.

Zjistila jsem, že mě ovládla jedna ze sociálních sítí. Instragram. Jako většina bloggerů nemám spéšl stránku na facebooku, ale "kamarádím" s jeho malým bráškou.

Vlastně je to skvělá věc. Narušující soukromí. (Jop, mám veřejný profil, ale počítám s tím). Někdy mohu fotky ukázat i staršímu "velkému" bráchovi - facebooku a někdy zase ne.

Faktem však zůstává, že na Instagramu jsem já jako JÁ. Cokoli, co vyfotím a následně postnu, ukazuje jeden z mých zájmů. Opravdu je to supr věc na stalking :D.


Často se mi stává, že mám plány psát články, ale nakonec by byly beze slov. Většinu mých nezveřejněných článků, můžete najít na mém instragramu: FragileFigurine v podobě fotek beze slov.

Ach, tedy se slovy...s tolik nenáviděnými a milovanými hashtagy. Někdo je tam jen tak nahází, nahází jich hromadu a nedávají smysl. Většinou si na těch mých zakládám... aby tvořily pomyslné věty, popisovaly souvisle věci, vyjadřovaly, co zrovna dělám...ale vždy logicky.

V sobotu 7.2. jsem se vypravila na můj historicky první brněnský sraz, který pořádala ostravská lolita :D.

Vyjížděla jsem opravdu brzo ráno, ačkoli cesta do Brna trvá vlakem z Ostravy něco málo přes 2 hodiny. Nevyjížděla jsem tedy z Ostravy, ale z Háje ve Slezsku, kde jsem byla vyložena rodiči. V Ostravě jsem pak měla ještě hodinu času, a tak jsem si zašla pro něco k snědku do pekárenské budky pod Svinovskými mosty. V oné budce jsem byla přemluvena ke koupi 3 sojových rohlíků místo dvou, s tím že dostanu slevu za jeden. Den začal tak nějak ne podle plánu a já věděla, že bude jiný než ostatní.

Před odjezdem vlaku mne stihli potěšit hned dva muži najednou. Jedním z nich byl řidič auta a druhý vlakový průvodčí, oběma se můj Sherlock outfit líbil a culili se u té poklony od ucha k uchu.


Cítila jsem se jako opravdová dáma, i přesto že jsem měla spodničku v tašce a ponožky v kapse.
I přes přeplněné nádraží byl vlak nakonec poloprázdný (Brno asi není tak dobrá destinace jako Praha), což mělo své nemačkací výhody.


Hlavní nevýhodou ovšem bylo, že v Chropyni vlak srazil auto. Takže stojíme na místě ve vlaku 20 minut, poté nám průvodčí oznámí, že na přejezdu se bouralo a že dispečer shání autobusy. Autobusy přijedou za dalších 10 minut. Celý vlak se do nich nastěhuje, sedí v nich 10 minut a poté opět přijdou průvodčí a řeknou, že koleje už jsou volné, tak jedeme dál. (Požární cvičení hadr.)

Mí  drazí čtenáři, tento článek je nejspíš pro Vás jako spam, ale rozhodla jsem se sepsat věci, které mám ráda a chci vs. ty, které nechci. Stalo se tak hlavně kvůli tomu, že své finance věnuji do swapování a ráda bych se vyvarovala toho, že dostanu něco co nechci nebo nevyužiji.
Zároveň je tento článek i možná inspirace pro obdarování mé osoby pro někoho, kdo si neví rady, a tak pokud nespadáte ani do jedné kategorie, raději to nejspíš ignorujte.

Pro swapery a obdarovatele:

Letos nebyly Vánoce nijak extra dárkové, a tak tohle bude extra krátký článek.

Od našich jsem dostala minimum věcí, za to větší finanční hodnoty. Po mých strastech s notebookem jsem si přála extérní harddisk, abych mohla mít zálohu, kdyby něco. Taky jsem dostala černé pyžamo s Myškou Minnie a s lítostí mi bylo řečeno, že jsem mohla mít Star Wars pyžamo, ale bylo by na mě moc velké. (Naši se překonali, že je vůbec napadlo, že by mi mohli koupit něco, co je v mém zájmu.) No a pak od mamky maličkost - žirafí naušky.
Sestra mi koupila, co jsem chtěla a vybrala si :D. Což v překladu znamená:
Tyto plyšové parůžky z dětského zboží v Lindexu:

Určitě to znáte... Sem tam si potřebujete dát chvilku (a nebo celé odpoledne) pro sebe. Někdo jde nakupovat, na manikuru atd. Já se naložím do vany na půlhodinu až hodinu, odpeelinguju, co se dá a namažu se veškerými maskami a krémy - nojo, obvykle to pravidelně flákám, a tak to doháním takhle :D. Nakonec si pustím nějakou příjemnou hudbu - naposled šlo o soundtracky z filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu, které byly převážně instrumentální, což je to pravé ořechové a do toho jsem si udělala čaj Harney&Sons z kolekce Wrapped Sachets.

Nejprve jsem si dala Organic Green s citronem a gingko bilobou (nalevo).

Negativa: Musím říci, že jsem nikde na sáčku nenašla, jak dlouho se má louhovat, což mě docela zklamalo. Jelikož nevlastním celou krabici, tak nemohu říct, že na ní to taky napsané není, ale podle mě by to mělo na každém sáčku být.
Hledala jsem to na internetu a tuto informaci jsem našla až u (v předchozím čajovém článku zmiňované) firmy La Boheme Cafe. Tam jsem objevila další podstatné MÍNUS pro mě. V popisku znělo, že se jedná o čaj "z jižní Indie", ale na samotném sáčku je napsáno "from China". Popisek jsem si ověřila i u dalších firem nabízející tento produkt a všude byla napsána Indie.
Takže jsem napsala na FB stránky La Boheme Cafe a oni mi odpověděli, že napsali panu Harneymu a dají mi vědět až odpoví!!!! (Tak doufám, že nelhali a že se to fakt stane ..wuhuuuuu).

Pozitiva:

Před rokem, když jsem začínala si taky formovat šatník, jsem jen nadšeně dělala "ach" a "och" nad šatníky jiných lolitek. A teď bych řekla, že mám dostatek věci, abych konečně zveřejnila svůj první wardrobe post a ty další už budou jen rekapitulací změn.

Jak jsem již dříve psala, přestaly mě bavit čajovny. Respektive mě ani nikdy opravdu nebavily, ale teď jsem od nich odrazená úplně. Připadá mi to hrozné, válet se někde na zemi, raději bych vysedávala v kulturně-inteligentních kavárnách a chovala se více jako dáma :).

Ovšem nechce se mi vysedávat samotné, i když společník jménem Kniha, má v určitém typu kaváren také své velké kouzlo. Nicméně jsem chtěla trochu, přivést na svou stranu i své přátele a užít si s nimi jedno prázdninové odpoledne.

Datum padlo na 27. prosince 2013. V tento den jsme se ve skromném počtu 10 lidí sešli pěkně oblečení v Ostravě. Dámy měly šaty, pouzdrové či koktejlové, pánové byli oděni do svých obleků, já si oblékla jak jinak než lolitu :D
Vydali jsme se do známé kavárny Daniel, která byla pro svůj "vintage" vzhled a atmosféru tím pravým ořechovým.

Smůla se mi lepí na paty, ale sem tam přichází nějaká kompenzace :))

1) A vítězem s nejlepším nickem se stávááááááááá....bubny prosím.... PewDiePie. Je to přezdívka švédského komentátora převážně hororových videoher. Má kanál na youtube a docela velký počet odběratelů (mě taky :D). Kde jaká ženská s kosmetickým vlogem se může jít zahrabat
Když si zadáte jeho přezdívku na google-obrázky vyskočí na Vás hejno nejen fotek.
Co víc dodat? Je to prostě seveřan!

2) Virtuální svět Jane Austen
Když jsme u těch her, znáte takové ty stránky (celosvětové), kde někdo představí svůj nápad na projekt/hru a sbírá peníze, aby mohla vyjít? Jednu takovou stránku Vám ukážu.
Nazývá se Kickstarter a objevila jsem na ni čirou náhodou, díky kamarádům z Polska, online MMORPG Svět Jane Austen. Vypadá to velmi dobře a má to už jen několik dní do konce. A tak i já přispívám svým "zbytečným" dolarem. Pokud se Vám tento nápad líbí, přispějte také.
3) Všude samá čokoláda!

Tak jsem udělala menší pokrok od čelenek s květinami a mini kloboučků ve vlasech.
Byla jsem krapet kreativní a chtěla jsem vyzkoušet něco nového.
Samozřejmě to napoprvé nedopadlo nejlépe, ale i tak hodlám 2 mé nové "fascinátory" využívat, dokud neudělám lepší verzi.

1) Tricorn mini hat
Našla jsem si na netu návod na Mini pirátský klobouček + střih, který je dobře nakreslený. Bohužel jsem neměla tavnou pistoli, takže jsem jako náhražku využila Chemopren (tím lepím, co se dá :D) a zjistila jsem, proč by se mezi vrstvy měla dávat nějaká ozdoba :D
Nicméně výsledek je zde:
2) Navy ship fascinator

Měsíční přísun KAWAII

Ještě když jsem byla v Polsku, napsala mi mamka na skype, že mi došel balík. Díky sledovacímu číslu jsem hned věděla, co v něm je, a tak jsem se těšila až ho doma otevřu. A čekalo mě překvapení.....
Ale nejprve to vezmeme od začátku.

10.9.2013
Jsem napsala Lady Sloth, že uvažuji o koupi jedné z jejich sukní.
11.9.2013
LS mi odpověděla.
13.9.2013
Dostala jsem informaci o tom, že prodejní album není aktualizované a byly mi na můj (barevně typologický) požadavek zaslány látky, které jsou volné.
Také mi byly podány všechny informace, co se týče ceny, které je univerzální pro všechny velikosti, a také náležitosti objednávky - LS má pro ni svůj vlastní formulář.
15.9.2013
Odeslala jsem svou objednávku na Normal Waist navy gobelin skirt.
16.9.2013
Předem jsem zaplatila za sukni, kterou jsem si objednala. A z druhé strany mi byla přislíbená možnost, že mi bude doručena, ještě než odjedu do Polska.
4.10.2013
Psala jsem dotaz, kdy mi bude sukně doručena. A obratem mi bylo odepsáno, že to bohužel nestihli v datu před mým dojezdem, takže ji pošlou v době, kdy dorazím do ČR zpět.
31.10.2013
Sukně dorazila!
1.11.2013
Rozbaluju balík a co nevidím......!

Nynější zprávy jsou poněkud kulturní a tvořivé.

1) Knihy
Brouzdám si tak po stránce megaknihy.cz (doporučuji - skvělé ceny a výběr !) a co všechno nenajdu :D. Nejvíce mě tedy pobavila parodie na 50 odstínů šedi, která se jmenuje 50 stínů Adama. Tato kniha je úplný opak, Adam je ten, koho má většina žen, které si libují v původní knížce, doma. Vzhledem k tomu, že jsem přelouskala původní brak a tedy vím, o čem je. Určitě si tuhle knihu přečtu (až ji najdu online) a trochu se pobavím :D.
A další knihou, která zaujala už jen obálkou, je Žambochova Visio in extremis. Snad to víte, že Žamboch je "fanda" Kulhánka a nechává se inspirovat jeho příběhy a sem tam ho někam jako postavu vecpe do děje. Kulhánek má ve svých příbězích mnoho surového násilí, bojů s detaily a Žamboch píše naopak tak trochu romány. Zpět k tomu, o čem jsem psala....no porovnejte si to sami.
2) Filmy

Tak trochu jiné povídání o čajovém dýchánku a otvíračce prodejny Porcelain Doll v Olomouci.

S mou drahou Nanou jsme vyrazily v 8 ráno ze Svinova RegioJetem. Měly jsme krásné místo v Internet Café v ještě hezčích kožených křesílkách. Cítila jsem se jako v ráji a nebylo to jen tím vlakem, ale i faktem, že po dlouhé době jsem cestovala jen tak s kabelkou a ne s krosnou nebo kufrem.

Jak jsem již psala, má oslava narozenin s přáteli (většinou otaku, lolita, fantasmagoráci atd.) se nesla v duchu Alenky v říši Divů.
Než se o ní rozepíšu, napadá mě menší úvod k tématickým oslavám. Začaly u mě asi před 2 lety, kdy jsem neměla v tu dobu, co do činění s otaku, takže mě nijak cosplaye nemotivovaly. Bylo to na narozeninách přítele mé kamarádky a všichni jsme se oblékli do co nejvíce černých věcí. Následovaly mé červené narozeniny a tak to pokračovalo dál.

Vždy jsme měli barvu oblečení nebo vzor (např. květiny). Vzpomínám si, že když bylo téma "vzor květin", tak jsem se prvně mým "normálním" přátelům ukázala v lolitě.
V naších -CET letech to bereme jako zábavu (převlíkání), ale tentokrát jsem slavila spolu s dalšími 2, kteří jsou mladší než já a spadají do otaku. Nani měla narozeniny den přede mnou a Princezna (nenechte se zmást, jedná se o kluka :D) den po mně, takže jsme se rozhodli mít oslavu přesně uprostřed.

Říkala jsem si, že všechny možné "meme" budu psát, až mi dojdou myšlenky a fantazie, co tady zveřejňovat. Ale docela dost mě zaujalo meme "co by kdybych...", které jsem našla na nějakém blogu. Nehodlám odpovídat na všechny otázky, jen na 1, která mě zaujala, a tou je: