Ze života Figurky

V říjnu tohoto roku se v Ostravě opět konal Mezinárodní festival performance - Malamut. Koná se každé 2 roky, další tedy můžeme očekávat v roce 2017. Naposled se tuším konal v Domu umění GVUO a letos se přesunul do Fukušimy ehm ...tedy do nákupního centra Nová Karolína a do Trojhalí, které stojí za ním (na Trojhalí jsem pyšná...je to naše zachráněná památka, skvěle zrekonstruovaná a vůbec úžasná).

Festival trval 3 dny (od 6.10. do 8.10.) a vystupovali zde hosté z Číny, Švédska, Finska, Polska, Francie, Španělska, Ukrajiny, Slovenska a zastoupení měla samozřejmě i ČR.

Dorazila jsem tam 7.10. k večeru a stihla pouze několik málo (asi 4) vystoupení a 1 přednášku o polském performing art.

Performing art musíte "zažít" nejde moc co komentovat, takže se dočkáte zde několika fotek, které ale bohužel nezachytí situaci, dojem, správný okamžik.

Při mé poslední návštěvě Brna (kvůli školy) jsem si páteční den opět doslova nabila různými akcemi.

První z nich byla výstava Šťastný život v Secesi, která skončila 29. listopadu 2015 a konala se v Letohrádku Mitrovských. (Hodně zvláštní bylo, že studentskou slevu tam mají odstupňovanou podle toho, jestli studujete SŠ nebo VŠ...jako by vysokoškoláci měli víc peněz :D.)

Secese je jedno z mých oblíbených období, takže jsem s návštěvou neváhala, i když zrovna tenhle víkend v Brně byl trochu komplikovaný z hlediska ubytování pod Palčákem (, za které ale stejně moc moc moc děkuji Kasumi :*).

V Letohrádku jsem už kdysi byla na výstavě o mém oblíbeném českém seriálu Četnické humoresky. Ačkoli stojí kousek od Mendlova náměstí, sotva by ho člověk neznalý Brna mezi hnusnýma panelákama u zanedbaného parku našel. Teď, podruhé, jsem už ale trefila a uvnitř to vypadalo zase krásně.

To abyste věděli, že i když o tom už moc nekecám a po conech chodím spíš v geek trikách (Vader na Natsuconu), tak pořád lolitím.....pokud tomu jde tak říkat :D.

Již někdy od května 2015 se řešilo, že letošní ostravský MAniFest bude poslední. O pár měsíců později se objevila informace, že to není tak úplně pravda. Nicméně MAniFest byl letos v tradičním provedení na tradičním místě (hospůdka "U Josefa" v Ostravě - Krásném Poli) opravdu naposled.

Několik bodů, které sice nestojí za vypíchnutí, ale já je vypíchnu :D:

Víte, jak to je....Japonsko je strašně coool. Do teď byly Japonské dny třeba tam, kde je aspoň nějaká japanistika...a najednou se to objeví v Ostravě.

A víte, kdo to pořádal? Sportovní klub! Nebyla jsem teda na výstavě, o které psala Ely, a ani na žádné přednášce, protože jim strašně trvalo odpovědět mi, kdo že to přednáší.

Byla jsem ale na workshopu japonských cukrovinek. Poplatek byl...50 Kč? (už si nepamatuji) a byla šance si u vchodu do místnosti v Ostravském muzeu zakoupit i nějaké Jp placky či podpořit nadaci policajtů.

Docela mě workshop pobavil, protože paní cukrářka nám hned na začátku oznámila, že to nikdy nedělala a že to trénovala kvůli téhle akci kus léta.
Workshop tedy spočíval v cca seznámení se se surovinami, popisem, jak udělat v mikrovlnce rýžové těsto a pak už jsme jen hnětli z toho předpřipraveného.

Řeč je o mé první letošní dovolené (ano, první dovolené tento rok...jela jsem totiž na dvě), která se uskutečnila už někdy v srpnu (tuším, že první víkend).

Byl to tedy spíš výlet, i když jsem si ho užila, jakoby to fakt byla právoplatná dovolená.
Napadlo mě jet někdy v červenci, zrovna když byli na dovolené mí rodiče a já se k smrti nudila. Uvažovala jsem, komu napsat, jestli by nejel se mnou a vyhrála to Johi. :) Navíc jako studentka by měla mít na Slovensku cestování vlaky zdarma a je hned o starost míň. Tedy...to jsem si myslela, nakonec to nebyla moc pravda :D.

Uvažovaly jsme o výletě na den, ale pak jsme zvolily spíše 2 denní výlet. Byla to skvělá zkušenost poprvé vyzkoušet couchsurfing. Na couchsurf stránkách jsem nějakou chvíli hledala a pak objevila Filipa.
Filip je pan herec...nebo jím alespoň být chce a školu na to taky má. (Než jsme vyjely, tak jsem ho vyfacebookovala a vygooglila a nějaký seriál s ním i viděla... Přece musím vědět, u koho spíme :D).

Na cestu jsme se vydaly s ČD do Čadce brzo ráno z Ostravy. V Čadci bylo v plánu si zařídit kartičku pro cestování vlaky po Slovensku. Nově tam musela být fotka slovenských rozměrů 4x3 cm (!!!)..dřív stačilo ostřihnout tu českou nebo vystřihnout nějakou ze staré fotky, tentokrát nám to "milé dámy na přepážkách" neuznaly. Tak jsme jely do Žiliny...vyfotit se :D