V neděli ráno jsem si říkala: "O čem já asi ten report budu psát, když jsem celou dobu buď seděla za stánkem nebo kecala s lidmi?" Načež se mi dostalo odpovědi od Ely: "O jídle." Hmmm.... :D
Pátek
Na Natsu jsem jela velkou černou tramvají se žlutým pruhem, protože jsem vychytala jízdu za 99 Kč. Narovinu....už tím nikdy nejedu. Nepohodlné, malé a fungovaly dva záchody. Do samotné OA Svatoslavova jsme dorazili docela OK, až na to, že nám tramvaj nezastavila na Radnici, smůlka a trochu (dost) kopec.
V řadě čekajících na vstupní odbavení došlo k prvnímu a nejspíš i poslednímu komunikačnímu šumu. Zeptala jsem se, jestli můžu všechny předběhnout, když mám stánek a bylo mi řečeno "ne", někdo jiný o 5 minut později však řekl "ano", a tak jsem "profičela" s mega těžkým kufrem až do 1. patra, kde jsem si měla vybalit.
Pozn. V sobotu mi několik účastníků u stánku řeklo, že doposud nevěděli, že v 1. patře jsou taky nějaké stánky a mysleli, že jen v přízemí.
Po vybalení po mně cosi růžovovlasého a vysokého skočilo, hle Ely. Hned prošla do friendzone a vypůjčila mi knihu Made in Japan.
Většinu pátku jsem kecala s lidmi, kteří se u mě zastavili. S kamarády, kteří mě přišli vystřídat, abych mohla na záchod. A večer s yakuzáky a Veve (a jejíma holkama a přihlížejícím budoucím Manželem).
Noc byla klidná a fakt mě potěšilo, že v naší třídě 4.C leželi lidé na kraji, uprostřed se dalo pohybovat a vůbec nás tam nebylo přelidněno.
Sobota
Všichni mě strašili, jak je kafe z Maid kavárny málo kávové, ale se svým instantňákem jsem byla více než spokojená. Troufám si říct, že mi zachránil život. Stejně jako borůvkový muffin, který mi Ely věnovala na snídani.
Opět jsem vybalila stánek a opět kecala s hodně lidmi. A pak! Se nade mnou Ely slitovala podruhé a donesla mi ochutnávku taiyaki ze stánku Japonské domácí cukrárny.
--> Ochutnala jsem i daifuku, dango a další. Musím říct, že to bylo opravdu dobré. Knedlíčky měly správnou konzistenci, nebylo to přeslazené, jako když si je koupím v Japa shopu, akorát anko "pasta" nebyla dostatečně měkká.
Pátek
Na Natsu jsem jela velkou černou tramvají se žlutým pruhem, protože jsem vychytala jízdu za 99 Kč. Narovinu....už tím nikdy nejedu. Nepohodlné, malé a fungovaly dva záchody. Do samotné OA Svatoslavova jsme dorazili docela OK, až na to, že nám tramvaj nezastavila na Radnici, smůlka a trochu (dost) kopec.
V řadě čekajících na vstupní odbavení došlo k prvnímu a nejspíš i poslednímu komunikačnímu šumu. Zeptala jsem se, jestli můžu všechny předběhnout, když mám stánek a bylo mi řečeno "ne", někdo jiný o 5 minut později však řekl "ano", a tak jsem "profičela" s mega těžkým kufrem až do 1. patra, kde jsem si měla vybalit.
Pozn. V sobotu mi několik účastníků u stánku řeklo, že doposud nevěděli, že v 1. patře jsou taky nějaké stánky a mysleli, že jen v přízemí.
Po vybalení po mně cosi růžovovlasého a vysokého skočilo, hle Ely. Hned prošla do friendzone a vypůjčila mi knihu Made in Japan.
Většinu pátku jsem kecala s lidmi, kteří se u mě zastavili. S kamarády, kteří mě přišli vystřídat, abych mohla na záchod. A večer s yakuzáky a Veve (a jejíma holkama a přihlížejícím budoucím Manželem).
Noc byla klidná a fakt mě potěšilo, že v naší třídě 4.C leželi lidé na kraji, uprostřed se dalo pohybovat a vůbec nás tam nebylo přelidněno.
Sobota
Všichni mě strašili, jak je kafe z Maid kavárny málo kávové, ale se svým instantňákem jsem byla více než spokojená. Troufám si říct, že mi zachránil život. Stejně jako borůvkový muffin, který mi Ely věnovala na snídani.
Opět jsem vybalila stánek a opět kecala s hodně lidmi. A pak! Se nade mnou Ely slitovala podruhé a donesla mi ochutnávku taiyaki ze stánku Japonské domácí cukrárny.
