Ze života Figurky

Mám za sebou již spoustu hodin trávených s knihami, mám i několik oblíbených knih a mám jen pár knih, které jsem schopná přečist znovu a znovu a znovu....
V poslední době se mi zaryly nejen do mysli 2 knihy. Shodou okolností je spojuje cosi.... japonského, a né vždy to je místo.

Tou první je kniha S elegancí ježka.
V knize se střídají dvě linie, kdy jednu vypráví holčička jménem Paloma, které je 12 let a chce spáchat sebevraždu. Její bohatí rodiče ji nechápou, protože je velmi inteligentní a intelektuální. Vypráví svůj pohled na dění v domě s luxusními byty a jejich rozmarnými obyvateli. Všichni ji berou jako dítě, i když je mnohdy dospělejší než oni. Druhou linii vypráví 45 letá domovnice Renée. Shodou okolností je domovnicí právě domu, kde bydlí Paloma. Renée se snaží schovat před světem ve svém bytě, který je na první pohled dost obyčejný, ale za dveřmi se schovává hromada knih. Renée je tedy ten pomyslný ježek, který ukrývá své vlastní (intelektuální, filozofické, nadané) já za ostny, které představují to, jak má opravdová domovnice vypadat a chovat se. Zvrat přichází po nastěhování se nového nájemníka, japonce Kakura Ozu. Ten jediný chápe Palomu a tito dva spolu příjdou na tajemství Renée.

....Dost o obsahu. Kniha je úchvatná. Líbí se mi jednotlivé vypravěčské linie, zájmy Renéé...a pan Ozu je dokonale charakterizován, zejména ve vztahu k jeho kultuře.
Pokud jste jako já a moc si nevybavujete u čtení příběhu tváře...je na místě se podívat na film, ale na knihu rozhodně nemá.

Druhou knihou je Norské dřevo od japonského spisovatele Haruki Murakamiho.
(nalevo-kniha, jak se mi dostala do rukou, napravo- obal knihy ...nemám ráda obaly xD, pořád se shrnují)

Říká se jim také "sušenky" štěstí, ale vzhledem k jejich "materiálu" jsem pro výraz koláčky. Konečně jsem po několika stránkách na netu našla recept, který není jen bílkový a navíc okopírovaný a nevyzkoušený.

V Gurmetu (mém oblíbeném časopise o vaření) měli minulý měsíc jeden povedený recept, který jsem si krapet přizpůsobila.

Na 10-12 sušenek:
2 bílky
1/2 vanilkového cukru
1/2 mandlového extraktu
3 žíce rostlinného oleje
8 rovných lží hladké mouky
1 a 1/2 lžičky škrobu
3/4 lžičky soli
8 lžíc cukru krupice
3 lžíce vody

Postup:
1) Ušleháme bílky s extraktem, vanilkovým cukrem a olejem až vznikne bílá pěna.
2) Přidáme smíchanou mouku se škrobem, solí a cukrem a přilijeme vodu. Znovu ušleháme až vznikne husté, ale stále tekuté těsto.
3) Na plech dáme pečíci papír a na něj lžičkou vytvoříme z těsta kolečka asi o průměru 7-10 cm. Pečeme na 150 stupňů - cca 13 minut.

Skládání sušenek je docela těžké. Mně samotné se začly dařit až po 8. sušence (dělala jsem dvojité těsto). Musíte vytahovat z trouby po jedné a rychle skládat. Nezapomeňte na papírky s příslovími. Poskládané sušenky dejte po jedné na dno hrnečků, aby držely tvar než vychladnou. Pečte maximálně po 5 kusech a nechte mezi nimi dostatečné mezery. :)


Ano, krapet se trhají, ale po ztvrdnutí je to jedno.

Jednu jsem si provizorně rozlouskla a náhodně si vytáhla citát.

"Ani veškerá temnota světa, nedokáže uhasit světlo jediné svíčky..."

Když jsem byla malá a hlídala mě babička, často jsme spolu chodili na kopec k tetě Gisele. Musím říct, že tato teta není spřízněně mou tetou a já se štítím, tak oslovovat "cizí" lidi jako např. mamky kamarádek atd., ale tetě Gisele jako jediné pořád "teto" říkám.

Teda měla v té době už syny dospělé a celé patro ve velkém rodiném domě prázdné (bydlela sama). Její půda (z části přestavěna na podkroví) byla plná zakoutí a místností, do kterých se nesmělo chodit. Až teď mi to dochází, proč asi.... Mimo tyto tajemné místnosti tam byly i 3 pokoje, ve kterých jsem si často hrála. 1)Starý pokojíček s hračkami
2) Jídelna
3) Stará půdní sušárna prádla se pecí, ve které bylo schované nádobí (plastové a hliníkové), se kterým jsem si hrála.

Asi už tehdy mi bylo předurčeno vařit, i když jsem ještě neměla suroviny. Jedinou surovinou či jídlem, které jsem měla, byly tetiny medovo-perníkové sušenky.

Recept:

My Dear Sith má na FB album, které se jmenuje "Když nevýjdou práva..." a v něm má hromadu věcí, které upekla :D. Tak mě nedávno napadlo, co asi budu dělat já? ..když mi nevýjde moje (veřejná) správa...

a) Buď si otevřu sušenkárnu (recept na Medovo-perníkové sušenky bude v dalším článku)
b) nebo se zlepším v malování na textil a budu malovat na zakázku
c) .... teorie oranžové vesty aneb "oranžová vesta, taky cesta"

V sobotu pořádám svůj 2. sraz otaku ...jsem proti vysedávání v čajovnách, tak jsem vymyslela program i se soutěžema s tím, že oceníme první 3 místa skupin... Příště si zase něco takového vymyslím :D
Takže jsem pekla sušenky, budu péct čínské sušenky štěstí (jestli se povedou, tak rovněž zveřejním recept xD), mám vystřihovánky, kamarádka nakreslila obrázky a já se vrhla na můj plán B - tedy namalovala jsem pár obrázků na textil (trička).

Tak jsem tedy přežila jednu oslavu v Hobitovském stylu v Bilbově noře (hospoda). Po několika nedorozumění to nakonec dopadlo, snad s pomocí alkoholu, nad očekávání. Nechci se zdržovat vypisováním a popisováním situace, kterou nemohou lépe zhodnotit než ti, kteří ji zažili se mnou...rozhodla jsem se tedy pro několik bodů xD.

1) Hromada vlasáčů
2) nedostatek místa pro sukni se spodničkou xD
3) několik hobitů, čarodějek, 2 rytíři, sličná lady
4) nález několika otaku a lolity
5) anime-politika-anime-politika- sci-fi
6) spousta činů, které mi mohou zničit reputaci anděla
7) chutný dort, který si kdekdo odnesl na svém ošacení a někteří spořádali více jak 3 kousky
8) ztráta naušnice a její opětovné nalezení někým jiným při pádu na zem
9) klobouk a brýle hity večera
10) skvělá zábava se skvělými lidmi
11) špatné spoje :(

Vytáhla jsem ven sukni Lady Cameo a jsem ráda, že se lidem líbila. Nejen kombinace černo/bílá, ale i to, že jsem si ji navrhla sama. Název článku nevypovídá jen o nálezech, které jsem napsala do bodů, ale také o tom, že jsem udělala jistý pokrok v nalezení "myself-lolita", takže uvažuji, jestli mou "květovanou verzi" neskončit....

A teď tedy fotky....

Nic takového samozřejmě neexistuje XD. Jen se mi v hlavě tyto dvě záležitosti v mé intrapersonální komunikaci srovnávaly, tím myslím Benátský karneval (a jeho masky) a subkulturu Shironuri.

U Shironuri je bílá barva nanášená přímo na pokožku (na youtube jde najít několik videí, jak na to). Nynější subkultura převzala bílou barvu pokožky od gejš a přizpůsobily si oděvy. Jako příklad uvádím Minori s shironuri, která mi příjde strašně roztomilá jako nějaká víla.
U jednoho z mých předchozích článků Koloběh umění mě komentář Kaji Kamisamy motivoval, abych Vám ukázala, co je pro mě krásné, ale zároveň se toho děsím. Ano, jsou to Benátské karnevaly.

Vždycky jsem chtěla nějaký navštívit, dokonce teď byla často na Slevomat.cz nabídka na zájezd jen za 1500 na osobu, ale řekla jsem si, že to nechám na příště xD a aspoň se pokochám obrázky....

V oblékání miluji 3 doby...ta 1. je jasná - stará Anglie, viktoriánské období, 2. je období První republiky a 3. jsou 50. léta v Americe.

50. léta byla obdobím, kdy ženy neměly moc práv (jako např. volební), málokdy nosily kalhoty a jejich jediným cílem bylo založení fungující a dobře vypadající rodiny. Místo role kariéristek často přijímaly role hospodyněk.
Ale pro mě, ačkoliv jsem jejich opak a nedokážu se do té doby vžít, to jsou dámy velkého světa !



Jednoduchost a vkusnost jejich oděvů mě přivádí k úžasu ...

Stejně jako make-up....
......jejich spodnice

nebo botičky :)
Pokud také sdílíte zájem o tuto módu, tak již nějakou dobu je v Praze otevřen Lazy Boudoiru, který patří pod skupinu švadlen, které si říkají Lazy eye (tedy líné oko :D) - můžete je nalézt na FaceBooku (Lazy 50'eye) nebo jejich webových stránkách http://www.lazyeye.cz/ :)