Dneska je hyperaktivní snad každé druhé dítě. Stejně tak, kdo není dys (-lektik, -grafik, -kalkulik atd.), jakoby nebyl. Moderní doba s sebou přináší pokrok, který se jmenuje INKLUZE. A i když jsou tyhle děti stále zavrhované a nálepkované jako "blbečci" a "spratci" a jejich mámy jako "neschopné se postarat a vychovat je", tak se pokrok nezapře.
Bohužel, adhd a jiné poruchy se nevyvinuly až s příchodem druhého tisíciletí, ale byly tady celou dobu. Dříve, když se toto a podobné neuznávalo, byli lidé zařazeni do společenských tříd a pracovních sil, kam vlastně ani nepatřili. To, že se tváříte, že to není, neznamená neexistenci problému.
Problémem v moderní době je, že se moc neřeší ADHD u dospělých. Přitom zrovna tato neurovývojová porucha nemá logicky vliv nejen na jedince, ale i na jeho společnost a vztahy.
A že je to často peklo mít vztah s někým, kdo:
- nedokáže udržet pozornost
- je impulzivní
- cítí stále neklid
popř.
Jaké jsou možnosti léčby?
Žádné. Rozdíl mezi poruchou a nemocí je v tom, že nemoc lze vyléčit, ale u poruchy jen zmírnit příznaky.
Pro zmírnění příznaků spojených s ADHD a přidruženými poruchami (LMD, bipolární porucha apod.) se používá:
- psychoterapie - různé metody
- farmakoterapie - k čemuž je zapotřebí návštěva PSYCHIATRA (a máme tady další "nálepku")
- svépomocné aktivity - třeba si o tom něco přečíst a tzv. strukturovat svá prostředí a činnosti v nich
Kde je problém?
Kromě toho, že musí jít člověk pro farmaka k psychiatrovi snad i ten, že v ČR existují pro dospělé jen 1 léky, které navíc nejsou hrazeny pojišťovnou. (Naopak pro děti existuje spoustu psychofarmak, kdy jsou některé hrazené.)













