Ze života Figurky

Můj letošní 28. říjen v Praze pokračuje v tomto článku dál (a příště se konečně snad dostanu k Akiconu).

Kromě zavřených obchodů byl tento den jiný ještě v něčem jiném. Značná část kulturních památek měla vstup ZDARMA. Takže jsem chtěla jít do Obecního domu, kde normálně stojí prohlídka 300 Kč, ale ta řada táhnoucí se skoro až k Hamleys mě odradila. :(


Také jsme chtěli jít do Masarykova salónku na Hlavním nádraží. Ale nikde neviselo více podrobných informací kromě hodiny, kdy začínaly prohlídky. Takže jsme nakonec z mých plánů viděli jen výstavy v Nové budově Národního muzea.

Tam jsme ale mohli zhlédnout naprosto skvělou výstavu RETRO! Snad si několik z Vás již všimlo, že retro - hlavně pak 20.-40. léta jsou má srdcovka, ale nepohrdnu ani socialismem.
Výstava Retro byla i interaktivní, takže jsme si opravdu vyhráli. Při příchodu jsme přeskočili první část a hned se vydali na hry, hračky, přístroje apod.

Pomalu si začínám zvykat na (totálně divný) Brno. Řekla bych, že je to tím, že "musím". Protože již nějaký pátek tam mám svou Polovičku, která je (jako všichni tam) brněnský patriot, ale to mi neubírá šancí si rýpat. :D

Mým jedním dnem v Brně byla sobota 21. května. (Samozřejmě jsem tam zůstala ještě více dnů, ale to se vlastně nic nedělo.) Vážně jsem nečekala, kolik toho (byť jen náhodou) stihnu.
Důvod mé cesty byla Muzejní noc, která se pro mě netradičně konala v tento den. (V Ostravě a Praze se koná 11. června, takže jsem si myslela, že i v Brně bude.)

Začalo to prošmejděním minikrámku s knihami u Omega pasáže, kde mají spoustu výprodejů, a tak jsem ulovila nějaké to fantasy za 59 Kč. :3
Hned poté, co jsme vylezli, se na Svoboďáku objevila hromada starých aut - a to je něco pro mě. :3

Můj první letošní con byl Trpaslicon, který se konal v Praze od 11. do 13. března. Také jsem na něm byla poprvé a je to jediný con, na kterém letos nehodlám přednášet....ehm. :D

Na úvod bych asi měla říct nějaké info o něm. (které si ale stejně můžete přečíst na jeho oficiálních stránkách) Takže...

Trpaslicon je con, který se koná již od roku 2003 a je zaměřen (logicky) na seriál Červený Trpaslík, dále na Pratchetta a vše anglické. Každý rok je téma, které je shodné s názvem dílu právě RD (=Re Dwarf=Červený Trpaslík). Letos to byl Psychoteror..doslova.
Rozhodně Vám všem doporučuju, prolustrovat jejich stránky, které jsou napsané se skvělým humorem, a také pokud hodláte jet, si přečíst PRAVIDLA. Protože na tomhle conu se a) NECHLASTÁ a b) potřebujete PŘEZŮVKY. (A) mi nevadilo, B) jsem přehlídla a tak to i vypadalo.)


Jak je již mou osobní tradicí, dřív než jsem začala conovat, využila jsem návštěvu Prahy k jiným (nejen) kulturním aktivitám.

V říjnu tohoto roku se v Ostravě opět konal Mezinárodní festival performance - Malamut. Koná se každé 2 roky, další tedy můžeme očekávat v roce 2017. Naposled se tuším konal v Domu umění GVUO a letos se přesunul do Fukušimy ehm ...tedy do nákupního centra Nová Karolína a do Trojhalí, které stojí za ním (na Trojhalí jsem pyšná...je to naše zachráněná památka, skvěle zrekonstruovaná a vůbec úžasná).

Festival trval 3 dny (od 6.10. do 8.10.) a vystupovali zde hosté z Číny, Švédska, Finska, Polska, Francie, Španělska, Ukrajiny, Slovenska a zastoupení měla samozřejmě i ČR.

Dorazila jsem tam 7.10. k večeru a stihla pouze několik málo (asi 4) vystoupení a 1 přednášku o polském performing art.

Performing art musíte "zažít" nejde moc co komentovat, takže se dočkáte zde několika fotek, které ale bohužel nezachytí situaci, dojem, správný okamžik.

Při mé poslední návštěvě Brna (kvůli školy) jsem si páteční den opět doslova nabila různými akcemi.

První z nich byla výstava Šťastný život v Secesi, která skončila 29. listopadu 2015 a konala se v Letohrádku Mitrovských. (Hodně zvláštní bylo, že studentskou slevu tam mají odstupňovanou podle toho, jestli studujete SŠ nebo VŠ...jako by vysokoškoláci měli víc peněz :D.)

Secese je jedno z mých oblíbených období, takže jsem s návštěvou neváhala, i když zrovna tenhle víkend v Brně byl trochu komplikovaný z hlediska ubytování pod Palčákem (, za které ale stejně moc moc moc děkuji Kasumi :*).

V Letohrádku jsem už kdysi byla na výstavě o mém oblíbeném českém seriálu Četnické humoresky. Ačkoli stojí kousek od Mendlova náměstí, sotva by ho člověk neznalý Brna mezi hnusnýma panelákama u zanedbaného parku našel. Teď, podruhé, jsem už ale trefila a uvnitř to vypadalo zase krásně.