Ze života Figurky

Ano, je tady další vykecávací rubrika. Budu se snažit, aby byla co nejvíce stála a budete ji nacházet pod štítkem Loužička slov. Nebude vycházet pravidelně, protože se jedná o výsledky mých myšlenkových procesů. Aneb co se mi stalo, potkalo, na co jsem myslela a co je moc krátké na článek. :D Takže taková směsice myšlenek, které zveřejním ve chvíli, kdy budou minimálně 2 a více.

1) Nutností pro mě jest, představit Vám pana Zajíce, podle kterého tato rubrika vznikla. Pan Zajíc je nejspíš již několika násobným otcem i dědečkem a trpí jistou nadváhou. Každopádně to není tak strašné, aby se neudržel v rovném vzpřímeném postoji na 2 nohou. A teď k věci. Stalo se to asi minulý týden, kdy zavítal na náš fakultní dvorek. Jeho výstup byl podpořen bouřlivými ovacemi studentů za okny budovy, kteří se po letech cítili jako malé děti. Stáli na chodbě a prstem z okna nadšeně ukazovali "jééé tam je zajíc....koukněte tam je zajíc a stojí na dvou !" Pan Zajíc byl nejspíš trochu šokován ze svého obecenstva, a tak chvíli předstíral "mrtvého brouka" nebo možná zajíce z ledu. Předvedl pár kousků, za které si vysloužil opět ovace a opustil náš fakultní dvůr směr křižovatka. Od té doby o něj nebylo vidu, ale za to bylo hodně slechu ! Setkání s panem Zajícem nám nostalgicky připomnělo dětství a snad díky tomuto odstavci na něj budu/eme vzpomínat i nadále.

2) Konečně jsem tedy zjistila jakou hlubší spojitost mají samurajové a rytíři Jedi. Lucas při vymýšlení Jedi rytířů prý čerpal ze samurajských příběhů, bojového umění a filmů. Postřehla jsem jisté stejnolitosti, ale nýní jsem se konečně dobrala k tomu, proč se Jedi-ové jmenují Jedi-ové.

Aplaus, prosím ! Blik, cvak, rozsvítila se žárovečka v hlavě. Japonské filmy o samurajích se nazývají Jidaigeki, tedy "džidájgeki" a votom to všechno je. Stejná výslovnost jen jinak psané slovo.

Jako důkaz slouží Last SW samurai xD.

je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem.

UPOZORŇUJI !!!- dneska to bude vykecávačka

Mám pocit, že na světě je mnohem víc blonďáků a blondýn než kdy dříve. Nejde ani tak o ty platinové, pravé ale i o duševní.
Před rokem jsme s My dear Sith založily na FB skupinu Filmový klub vysokoškoláků s tím, že bychom rády znaly doporučení filmů našich "kolegů". Tedy podmínkou byla jakási vlastní recenze. Po roce úspěšného fungování a nábytek členů jsme zjistily, že se filmy stále opakují a zavedly pravidlo, kdy bychom byly rády, aby lidé do příspěvku uváděli i název filmu, ať je ve skupině dohledatelný.

Přišel první odpor, s tím, že je to buzerace. Recenze si přece lidé mohou přečíst na csfd.cz, tak proč to tam psát? Navíc od lidí, kteří tam s námi celý ten rok byli a ani nepípli. Druhý odpor se týkal toho, že na tom lpíme. Asi je hodně špatné, že chceme slyšet názor lidí....

Tuto bouři vedl tedy jeden člověk, kterého jsme po několika slovech, které se nesluší, vyhodily ze skupiny. Jeho reakce dopadla tak, že si založil obdobnou skupinu se stejnými pravidly.
Vážně mi jeho logiku hlava nebere. A rovněž logiku jeho následovatelů aneb z demokracie do totality....každý to vidí jinak....a vylezly jsme z toho s Dear Sith jako největší blbci pod sluncem.

PS: Mám menší dojem, že založím další skupinu jako Knižní klub, samozřejmě s jiným ...mnohem lepšm pojmenováním. Třeba by aspoň tam lidé pochopili, že subjektivní recenze a doporučení jsou důležité, zajímavé a není to buzerace.

SEX ! SEX ! SEX! ....nebojte se xD...takhle jsem jen lákala lidi na srazu otaku, aby mi věnovali pozornost. Určitá skupinka vždycky slyšela už na první výkřik :D. Po chvíli to však začlo býti již beznápadu, a tak padlo mnoho návrhů od JÍDLA po YAOI, ale nakonec to vyhralo PIVO :) Tím aspoň tak moc nezkazíme mládež xD.

Musím Vám říct, že jsem si naprosto skvěle užila sobotu, kdy jsem byla již podruhé pořadatelkou. V určitém směru jsem se dost bála a to zejména u setkání "starších" otaku a mlaďochů s dosti vulgarním slovníkem. K tomuto však nedošlo a my jsme si užili skvělý den plný her (pantomima, otaku riskuj, oslík atd.), (mých) sušenek, čaje a hlavně úsměvů :) Jsem ráda, že jsem poznala další nové lidi, kteří byli rádi, že přišli.....Nic není tak pěkné jako hromada děkovných vzkazů :)))

Následuje několik fotek a video pod perexem :)

Možná to je tím, že únor má jen 28. dnů (někdy 29.), ale příjde mi, jako bych poslední dny a hlavně přelom únor/březen zaspala. Asi to bylo tím, že jsem toho měla tolik, co na "práci", a tak jsem nestihla splnit ani moc mých měsíčních předsevzetí, mezi které patřilo....

1) Konečně ukuchtit Dango
2) Vrhnout se na zkoušení "Čínských" sušenek štěstí (konečně mám normální recept a né ten hnus bílkový nevyzkoušený z netu)
3) Vytvořit domácí Žužu(, kterým bude můj Drahý obdarován 7. března na svůj svátek)
4) Zůstat v LS (protože jak jsem se dnes dozvěděla...mimořádný termín ze ZPV budu mít někdy po začátku semestru, do kterého stejně musím chodit)
5) Koupit konečně permici do fitka
6) Došít sukni a koupit látku na další
7) Koupit několik naprosto potřebných kousků oblečení, abych v létě nechcípla ve vícevrstvém oblečení
8) Dočíst všechny knihy a konečně je vrátit do knihovny
9) Konečně se podívat na Hoshi wo Ou Kodomo (a nezapomenout si z doporučením vzít kapesník)
10) Pokročit ve vyhledávání vhodné knihy pro Kniho-kabelku (pokrok byl však nepatrný)
11) Zase něco pěkného vytvořit barvami na textil
12) Konečně se sejít s japanofilními přáteli


Uff, tak po rekapitulaci musím říct, že to zas tak špatné není.

Bohužel žužu nebude....nemohu sehnat kukuřičný sirup a tak to odložím na jindy. Letní semestr se rozhodne přesně za týden...tedy né přesně....za týden v tuto dobu budu ještě ve větším stresu.
Permice na fitko se odkládá na neurčito. Hlavním důvodem je spoření na mou korunku ....budu princezna s korunkou v puse. Fakt super :( Hodlám si připravit dvě kasičky. 1 na korunku a 1 na Animefest - po zveřejnění Novinek z Lalalandu na Loli-centrále, už teď vím, že moje peněženka a možná i účet (pokud najdu někde blízko bankomat ČSOB) dozajista utrpí.
Na film se podívám až se dodívám na můj oblíbený seriál Odložené případy. I přesto, že už vím, kdy najdou pachalatele (cca 45. minuta), tak mě ty příběhy stále baví.


Většina věcí se tedy přesouvá na březen a k nim bych snad jen dodala:
1) Spoření
2) Uskutečnit několik procházek
3) Vymyslet další originální věc
4) Zajít si na výstavu :)
5) Přispět k svému já :)))
6) Sehnat peněženku !! karty přibývají :D

Mám za sebou již spoustu hodin trávených s knihami, mám i několik oblíbených knih a mám jen pár knih, které jsem schopná přečist znovu a znovu a znovu....
V poslední době se mi zaryly nejen do mysli 2 knihy. Shodou okolností je spojuje cosi.... japonského, a né vždy to je místo.

Tou první je kniha S elegancí ježka.
V knize se střídají dvě linie, kdy jednu vypráví holčička jménem Paloma, které je 12 let a chce spáchat sebevraždu. Její bohatí rodiče ji nechápou, protože je velmi inteligentní a intelektuální. Vypráví svůj pohled na dění v domě s luxusními byty a jejich rozmarnými obyvateli. Všichni ji berou jako dítě, i když je mnohdy dospělejší než oni. Druhou linii vypráví 45 letá domovnice Renée. Shodou okolností je domovnicí právě domu, kde bydlí Paloma. Renée se snaží schovat před světem ve svém bytě, který je na první pohled dost obyčejný, ale za dveřmi se schovává hromada knih. Renée je tedy ten pomyslný ježek, který ukrývá své vlastní (intelektuální, filozofické, nadané) já za ostny, které představují to, jak má opravdová domovnice vypadat a chovat se. Zvrat přichází po nastěhování se nového nájemníka, japonce Kakura Ozu. Ten jediný chápe Palomu a tito dva spolu příjdou na tajemství Renée.

....Dost o obsahu. Kniha je úchvatná. Líbí se mi jednotlivé vypravěčské linie, zájmy Renéé...a pan Ozu je dokonale charakterizován, zejména ve vztahu k jeho kultuře.
Pokud jste jako já a moc si nevybavujete u čtení příběhu tváře...je na místě se podívat na film, ale na knihu rozhodně nemá.

Druhou knihou je Norské dřevo od japonského spisovatele Haruki Murakamiho.
(nalevo-kniha, jak se mi dostala do rukou, napravo- obal knihy ...nemám ráda obaly xD, pořád se shrnují)

Říká se jim také "sušenky" štěstí, ale vzhledem k jejich "materiálu" jsem pro výraz koláčky. Konečně jsem po několika stránkách na netu našla recept, který není jen bílkový a navíc okopírovaný a nevyzkoušený.

V Gurmetu (mém oblíbeném časopise o vaření) měli minulý měsíc jeden povedený recept, který jsem si krapet přizpůsobila.

Na 10-12 sušenek:
2 bílky
1/2 vanilkového cukru
1/2 mandlového extraktu
3 žíce rostlinného oleje
8 rovných lží hladké mouky
1 a 1/2 lžičky škrobu
3/4 lžičky soli
8 lžíc cukru krupice
3 lžíce vody

Postup:
1) Ušleháme bílky s extraktem, vanilkovým cukrem a olejem až vznikne bílá pěna.
2) Přidáme smíchanou mouku se škrobem, solí a cukrem a přilijeme vodu. Znovu ušleháme až vznikne husté, ale stále tekuté těsto.
3) Na plech dáme pečíci papír a na něj lžičkou vytvoříme z těsta kolečka asi o průměru 7-10 cm. Pečeme na 150 stupňů - cca 13 minut.

Skládání sušenek je docela těžké. Mně samotné se začly dařit až po 8. sušence (dělala jsem dvojité těsto). Musíte vytahovat z trouby po jedné a rychle skládat. Nezapomeňte na papírky s příslovími. Poskládané sušenky dejte po jedné na dno hrnečků, aby držely tvar než vychladnou. Pečte maximálně po 5 kusech a nechte mezi nimi dostatečné mezery. :)


Ano, krapet se trhají, ale po ztvrdnutí je to jedno.

Jednu jsem si provizorně rozlouskla a náhodně si vytáhla citát.

"Ani veškerá temnota světa, nedokáže uhasit světlo jediné svíčky..."

Když jsem byla malá a hlídala mě babička, často jsme spolu chodili na kopec k tetě Gisele. Musím říct, že tato teta není spřízněně mou tetou a já se štítím, tak oslovovat "cizí" lidi jako např. mamky kamarádek atd., ale tetě Gisele jako jediné pořád "teto" říkám.

Teda měla v té době už syny dospělé a celé patro ve velkém rodiném domě prázdné (bydlela sama). Její půda (z části přestavěna na podkroví) byla plná zakoutí a místností, do kterých se nesmělo chodit. Až teď mi to dochází, proč asi.... Mimo tyto tajemné místnosti tam byly i 3 pokoje, ve kterých jsem si často hrála. 1)Starý pokojíček s hračkami
2) Jídelna
3) Stará půdní sušárna prádla se pecí, ve které bylo schované nádobí (plastové a hliníkové), se kterým jsem si hrála.

Asi už tehdy mi bylo předurčeno vařit, i když jsem ještě neměla suroviny. Jedinou surovinou či jídlem, které jsem měla, byly tetiny medovo-perníkové sušenky.

Recept: