V sobotu 7.2. jsem se vypravila na můj historicky první brněnský sraz, který pořádala ostravská lolita :D.
Vyjížděla jsem opravdu brzo ráno, ačkoli cesta do Brna trvá vlakem z Ostravy něco málo přes 2 hodiny. Nevyjížděla jsem tedy z Ostravy, ale z Háje ve Slezsku, kde jsem byla vyložena rodiči. V Ostravě jsem pak měla ještě hodinu času, a tak jsem si zašla pro něco k snědku do pekárenské budky pod Svinovskými mosty. V oné budce jsem byla přemluvena ke koupi 3 sojových rohlíků místo dvou, s tím že dostanu slevu za jeden. Den začal tak nějak ne podle plánu a já věděla, že bude jiný než ostatní.
Před odjezdem vlaku mne stihli potěšit hned dva muži najednou. Jedním z nich byl řidič auta a druhý vlakový průvodčí, oběma se můj Sherlock outfit líbil a culili se u té poklony od ucha k uchu.
Cítila jsem se jako opravdová dáma, i přesto že jsem měla spodničku v tašce a ponožky v kapse.
I přes přeplněné nádraží byl vlak nakonec poloprázdný (Brno asi není tak dobrá destinace jako Praha), což mělo své nemačkací výhody.
Hlavní nevýhodou ovšem bylo, že v Chropyni vlak srazil auto. Takže stojíme na místě ve vlaku 20 minut, poté nám průvodčí oznámí, že na přejezdu se bouralo a že dispečer shání autobusy. Autobusy přijedou za dalších 10 minut. Celý vlak se do nich nastěhuje, sedí v nich 10 minut a poté opět přijdou průvodčí a řeknou, že koleje už jsou volné, tak jedeme dál. (Požární cvičení hadr.)
Vyjížděla jsem opravdu brzo ráno, ačkoli cesta do Brna trvá vlakem z Ostravy něco málo přes 2 hodiny. Nevyjížděla jsem tedy z Ostravy, ale z Háje ve Slezsku, kde jsem byla vyložena rodiči. V Ostravě jsem pak měla ještě hodinu času, a tak jsem si zašla pro něco k snědku do pekárenské budky pod Svinovskými mosty. V oné budce jsem byla přemluvena ke koupi 3 sojových rohlíků místo dvou, s tím že dostanu slevu za jeden. Den začal tak nějak ne podle plánu a já věděla, že bude jiný než ostatní.
Před odjezdem vlaku mne stihli potěšit hned dva muži najednou. Jedním z nich byl řidič auta a druhý vlakový průvodčí, oběma se můj Sherlock outfit líbil a culili se u té poklony od ucha k uchu.
Cítila jsem se jako opravdová dáma, i přesto že jsem měla spodničku v tašce a ponožky v kapse.
I přes přeplněné nádraží byl vlak nakonec poloprázdný (Brno asi není tak dobrá destinace jako Praha), což mělo své nemačkací výhody.
Hlavní nevýhodou ovšem bylo, že v Chropyni vlak srazil auto. Takže stojíme na místě ve vlaku 20 minut, poté nám průvodčí oznámí, že na přejezdu se bouralo a že dispečer shání autobusy. Autobusy přijedou za dalších 10 minut. Celý vlak se do nich nastěhuje, sedí v nich 10 minut a poté opět přijdou průvodčí a řeknou, že koleje už jsou volné, tak jedeme dál. (Požární cvičení hadr.)
