Praha - Veletrh knih, Národní a nákupy :)

Pokračuji v reportu o dvoudenním výletu do Prahy....

Pátek 16. 5. 2014
Ráno začalo poněkud otráveně. Vlak jel v 5 ráno z Ostravy a já jsem podcenila zimu...no zimu, byla to kosa (jak cip - jak se u nás říká :D). Nálada se mi mírně napravila v RJ formou snídaně, přiloženého tisku a dle mě zaslouženého spánku.

Když ženy v 60. letech odhodily podprsenky a ujaly se iniciativy v sexu, pár let nato zaznamenali odborníci ohromný nárůst poruch erekce u mužů. Zdroj: Lidové noviny

První mé kroky po příjezdu do Prahy vedly tradičně do Billy, NeoLuxoru, Sparkys a následně do úschovny. Ve Sparkys jsem si celkem opožděně pořídila jednoho mini Zelfíka za 79 Kč, který se ze svého hnízdečka vyklubal na lavičce pod Kongresovým centrem.

Možná Vás napadne, co asi dělám v 10 dopoledne u Kongresového centra.....Zrovna jsme si to šoupali k Japonské řemeslné pekárně, kterou můžete najít na Ostrčilově náměstí.

Její dveře se pro Vás pomyslně otevřou v nadcházejícím článku + podrobné fotky toho, co jsme si tam koupili, jaká byla obsluha, koho jsme tam potkali atd.

Následovaly opravdu drahé nákupy v KoreaMartu v blízkosti Karlova náměstí.

Krevetové chipsy a 3-packs Udon pro Drahého, (tradičně) Chobotničkové chipsy, čoko sušenky (prošly upgradem do kelímku) pro mě + tentokrát Melounové bonbony, které chutnají jako ty žvýkačky za 2 Kč, když jsme byli malí a děsně jsme je žrali.

Když jsme se po nákupech v KoreaMartu dívali do našeho plánku, kam ještě zajít, zjistili jsme, že tenhle výlet je více než kulturní - degustační. :D Další zastávka měla být v tolik proklamovaném předraženém CandyStore  - Na Rybníčku. Ale stálo to za velké houby a abych se dostala k nějakému produktu od tama, to radši si s někým udělám Candy swap.

Kousek od CandyStore stálo pár moc hezkých starých budov včetně kostela.

I přes přesuny v podobě pražské MHD se už nožičky začaly ozývat - tedy hlavně moje záda, takže jsme se šli nadlábnout.....

....a vyrazit na Výstaviště na Veletrh knih.

Zatímco jsme čekali na Rein, která s nám poskytla později své přístřeší, jsme viděli spoustu dětí odcházejících z výstaviště se spoustou deskáren v podpaží - tak nevím, jestli jsou tak bohaté, protože my jsme nikde žádnou akci na hry nebo soutěže neviděli. A také jsem zahlédla dívku, která vypadala jako z My děti ze stanice ZOO - přesně ty vlasy, hubená, styl oblékání...chvíli jsem ji pozorovala a pak jsem přišla na to, že má umělou ruku - tedy jako nešokovalo by mě to, kdyby ta ruka nebyla taková ta od figurín z obchodu a k tomu jejímu stylu ještě více nedodávala.

Původně jsme měli spoustu plánů, spoustu přednášek, protože tento rok se nesl ve znamení scifi. Došli jsme na přednášku o sérii knih Kladivo na čaroděje, kterou jsme s Rein celou prokecaly, zatímco můj Drahý se spolu s ostatními  nerdy smál chytrolínským vtipům. Stejně jako se zhoršovalo počasí, tak i nálada. Nejhorší bylo to, na co jsem se nejvíc těšila :D. Stánků s knihami tam bylo opravdu požehnaně. Jednotlivá knihkupectví a nakladatelství, nakladatelství všech možných univerzit, stánky knihoven, antikvariátů, stánky s čistě cizojazyčnými knihami (tady velké plus - nalezla jsem čistě polské knihkupectví, pozdravila jsem majitele polsky a navázala česky :D ...byl neuvěřitelně milý a nejspíš i rád, že se tak zajímám - knihkupectví sídlí nepřekvapivě v Těšíně a já tam musím jet! :D). Dále se tam nacházely stánky s takovými těmi blbostmi, co najdete i v knihkupectvích jako záložky, magnetky, stánky s deskárnama, s velkými bublifuky. Možnost zahrát si Mahjong!
Po čtyřech hodinách pobíhání mezi stánky přišel hlad, a tak jsme to zabalili. Odměnou za bolavé nohy byly naše nákupy a vytoužená postel na kolejích ČVUT.

Všechno pro mě :D jenom Kladivo je od Drahého. 

Sobota 17. 5 2014

Krásné probuzení na kolejích ČVUT, kde nás ubytovala Rein. Krátká snídaně a pak palačinkování ve společné kuchyni, kde bylo dle Rein "všechno tak dynamickééé :D". Zjistila jsem, že opravdu nemám ráda "veřejné" záchody pro celou chodbu. Ty lidi tam jsou hrozná čuňata ...musela jsem jít o 3 patra výše než jsem našla čistý záchod.

Tento den bylo v plánu Národní divadlo, kam jsme nám objednala (velmi levné) lístky na balet. Výhodou ND je fakt, že čím výš sedíte, tím levnější je lístek. Evidentně, protože méně vidíte, ale to pro mé 4 dioptrie není problém.

Přiznávám se, že jsem v první polovině trošku usnula :D, ale pak už jsem (hlavně od přestávky) dávala pozor. Zejména jsem pozorovala hrající orchestr a nebo jednoho pěkného baleťáka :3 (a hl. postava to nebyla :D).

 Po divadle nás opět vyzvedla Rein a šli jsme na výstavu Tima Burtona, o které jsem psala dříve. Byl hrozný slejvák, ale už se mi nechtělo x-krát přestupovat, protože metro u divadla stále nefičí, tak jsme to promoklí i s našim mega kufrem došli. Cestou jsme zahlédli zajímavou výlohu. (Dle mého prznění králíčků :( )

Při zvednutí hlavy výše jsme zjistili, že jde o obchod Julius Meinl, kde můžete najít nehoráznou spoustu potravinového zboží z různých států. Bylo to jako bych byla v Prasinkách v Medovém ráji, akorát jsem na to jako student neměla. Takže jsem si koupila jen lahvičku Fentimann domácí limonády, kterou jsem už fakt dlouho chtěla ochutnat - navíc příchuť Pampeliška a lopuch tomu dodala grády, a pro tátu mexické pivo.

Po výstavě T. Burtona jsme zkratkou k Václaváku "našli" další mlsací ráj - Choco story. Kromě všech možných (extrémně předražených) druhů sladkostí, o kterých se mi ani nezdálo (Medový ráj No.2), se mi moc líbilo, že tam byl vyhraněný prostor, kde pán přímo před vámi natahoval bonbonovou hmotu a dělal titěrné roxy bonbony s ještě titěrnějším motivem uvnitř. Jistě to za tu ruční práci stojí zaplatit, ale proč jsem použila slovo "předražené"? Normální lázeňské oplatky v krabici, které můžete sehnat v obchodě tam stály asi 3-4x víc.

Nakonec jsme zvolili koupi mega bonbonu (zbylá nevyužitá hmota na bonbony), který vážil 500 gramů a stál jen 50 Kč. :D

Hodně jsme uvažovali i nad vaflemi na špejli v čokoládě a nebo jablkem na špejli v čokoládě, ale nakonec jsme odolali.

 Shrnutí na závěr:
Výlet jsem si v pressu učení na státnice nehorázně užila. Bylo to mým doprovodem, setkáním s Rein, místy, které jsem navštívila, dárky, kterými jsem potěšila rodinku, tím vším, co jsem ochutnala a nakonec i prázdnou peněženkou, která za to všechno stála.

Doufám, že i Vy jste si užili tento článek a dostali jste malý tip, kam v  Praze jít či nejít. :))